A je tu červenec!

… a s ním období prázdnin – spoustu mých čtenářů teď na blog nebude mít čas, protože sami pocestují do zahraničí (jako třeba celá moje rodina). I já pocestuji, ale až za týden – dneska jsem zjistila, že nám to do Ria odlétá v 8:10, takže na letišti už budeme muset být 6 a letiště je navíc tak blbě položené, že to pro nás znamená vycházet z Graduada tak ve 3 ráno… zatím si vůbec neumím představit, jestli předtím půjdu spát a jak to vlastně budeme dělat. Každopádně se toho docela děsím.

Dneska je 1. července, takže přesně za měsíc přiletím domů. Už teď mám diář docela nabitý, takže minimálně první dva týdny v srpnu nebudu vědět, co dřív. Protože:

·         Přilétám v úterý 1. srpna, kdy mě celá rodinná delegace vyzvedne na letišti (doufejme) a předpokládám, že bude nějaká přivítací večeře, budu vybalovat, líčit své dojmy a podobně.

·         Ve středu musím určitě do Pelhřimova, protože kvůli mému ukradenému mobilu si musím zařídit nové telefonní číslo a zajít do banky, aby mi toto číslo zapsali jako moje nové a já tak konečně mohla posílat peníze z internetového bankovnictví. Také potřebuju do Jihlavy, koupit si plavky a spousta nového oblečení. Už jsem zjednala Frantu, že to se mnou všechno zařídí. ☺

·         Ve čtvrtek a v pátek s Frantou a s holkama z VŠE půjdeme na Sázavest do Světlé nad Sázavou.

·         V sobotu má děda oslavu osmdesátin, na které s Frantou budeme obsluhovat.

·         V neděli mě Káťa a Danča cestou ze Sázavafestu přijedou navštívit domů do Košetic. Snad jim budu schopná přichystat nějaký oběd. ☺

·         Další týden chci jet za babičkou a dědou na Šumavu a vidět všechny kamarády v Pelhřimově.

·         Do toho se samozřejmě chci seznamovat se svým novým foťákem. Začínám se prokousávat teorií k focení – například tím, co je to ISO, clona, čas expozice – dokonce si dělám poznámky do sešitu… rozhodně to není tak, že nákup foťáku by byla hurá akce a za pár týdnů ho odložím – chci se tomu věnovat fakt vážně… ☺

Takže jak vidíte, nudit se určitě nebudu. ☺ Docela se na toto všechno těším – ráda podnikám spoustu věcí a nerada sedím doma s tím, že není do čeho píchnout.

Včera jsme psali test z diktatury, který jsem snad zvládla (mám z něj dobrý pocit), takže už mám tři předměty ze čtyř odbyté (známky ještě nevím, ale téměř se stoprocentní pravděpodobností předpokládám, že jsem všechno udělala). Ještě mě čeká příští čtvrtek (6. července) test z peronismu, ale můžeme si na něj přinést všechny materiály a dokonce i notebook a navíc, profesor říkal, že předmět určitě všichni uděláme a ať nemáme o test obavy. Takže se dá říct, že už mám prakticky prázdniny (rozhodně se následujících pár dnů nehodlám učit; 4. července večer třeba otevřu sešit).

Z diktatury jsme konečně dostali opravené monografie (desetistránkové eseje), které jsme odevzdávali už 9. července. Já jsem se svým výsledkem spokojená, protože jsem dostala 8,5 z 10, což je tady opravdu vysoká známka. Upřímně, celá monografie pro mě byla děsivá a dost jsem se jí bála, takže jsem čekala mnohem horší výsledek, profesorka mě ale v hodnocení pochválila a opravila mi jen pár drobností. Tak mám radost. ☺ Psala jsem o kontroverzním mistrovství světa ve fotbale, které se v Argentině konalo v roce 1978, v době, kdy tu probíhala diktatura a jen kousek od hlavního fotbalového stadionu v Buenos Aires (půl bloky od naší školy) docházelo denně k záhadnému zmizení desítek lidí. Zaměřila jsem se na bojkot tohoto mistrovství světa – to, že mistrovství poprvé v historii MS ve fotbale bojkot hrozil, kdo ho podporoval a kdo byl naopak proti a kteří hráči se k němu připojili. Využila jsem španělsky, anglicky a francouzsky psané zdroje a myslím, že práce byla zajímavá, i když jsem se obávala, jestli splňuje veškeré požadavky psané na monografii (podle kamarádky Geraldine z Kolumbie je taková práce tady na univerzitách běžná, na VŠE jsem ale žádnou monografii nikdy nepsala, jen klasické eseje a seminárky). Kdyby chtěl někdo nahlédnout (i když asi málokdo z mých čtenářů vlastně umí španělsky), přikládám nafocenou práci i hodnocení.

Nejprve hodnocení.... dokonce jsem v žádném kritériu nedostala horší hodnocení než "Muy bien", tedy "Velmi dobře"! :-) 

A teď k nahlédnutí moje veledílo... :-D No, úplně pyšná na to nejsem, ale tak hlavně, že splnilo účel. :-)

O něco hůř dopadl Jirka, který získal jen 6 z 10. To by nebyl Jirka, kdyby byl spokojený – i když jsme si předtím plni obav říkali, že 6 by byla super známka – takže si šel samozřejmě hned stěžovat k profesorce. Známku mu nezlepšila, takže Jirka (již tradičně) veškerou vinu svalil na ní – že nepochopila náš český způsob citování (pod čarou). Přitom já jsem citovala také pod čarou a u mé práce k citování výtky neměla. A podle toho, co mi říkala Geraldine, prý na tento argument Jirka řekl, že prý jeho práci určitě četla jako první a u té mé už to neopravovala; tak to teda pardón, ale tímto snad chtěl říct, že to mám také špatně, i když moji práci neviděl? Docela mě to naštvalo, ale Jirkovi jsem nic neřekla, protože to vím jenom od Geral. Každopádně mu profesorka vytkla víc věcí než jen citování – hlavně nedostatek analýzy a vlastních argumentů, jeho práce prý byla spíš souhrnem historických faktů (psal o roli Spojených států v bitvě o Malvíny). To už ale Jirka radši nezmínil a než aby uznal jakoukoliv svoji vinu, všechno je podle něj chybou profesorky. No, tenhle odstavec asi pochopí hlavně Káťa a Danča, protože Jirku znají a on takový prostě je…. Mně ale takový nedostatek pokory a neschopnost uznat svojí vinu dost vadí.

Na včerejší večer jsem původně měla domluveno s Robertem, že půjdeme do nějakého baru. Ale vzhledem k tomu, že jsem neměla moc chuť pít ani tancovat, jsem mu navrhla, že změníme plán, a po delším přemlouvání souhlasil – nakonec jsme vyrazili na třídu Corrientes, která leží dva bloky od Graduada a je na ní spoustu restaurací, kin a divadel. Je to rozhodně jedno z mých nejoblíbenějších míst v Buenos Aires! Nakonec jsme skončili v nějaké cukrárně, kde jsme si dali obří zmrzlinový pohár (ale tak co, ke konci semestru nějaká sladká tečka patří…). J Potom jsme pokračovali ještě do pizzerie Güerrín, kde jsme byli už minulý týden, a tam jsme si dali malý kousek pizzy „na stojáka“ (ano, salónek hned u vstupu je místo, kde si můžete rychle, ve stoje, dát kousek pizzy) a já také jednu empanádu. Dala jsem si empanádu se šunkou a sýrem a musím říct, že mi rozhodně nechutnala tolik jako v La Americaně, kde jsme tento týden také byli. Úplně nacpaná jsem pak odešla do Graduada a Rober pokračoval do jakéhosi baru v Palermu, kam jsme původně měli jít oba… jsem ráda, že jsem nešla, protože přišel až někdy dneska ráno a spal až do pěti do odpoledne. Navíc dneska máme mít nějakou tu brazilskou párty tady v Graduadu, takže jsem chtěla být odpočatá. ☺

Vstup do metra umí být i vtipný - hashtag "Konečně pátek" (Al Fin Viernes)

Dneska jsem šla dopoledne do Cota a vzhledem k tomu, že měli v akci předpřipravené těsto na pizzu (za 13 pesos, no neberte to! :-D), koupila jsem těsto, rajče, sýr a olivy s tím, že bych mohla pozvat Geraldinu a mohly bychom si udělat pizzu. Stejně jsme měly v plánu se dnes sejít, protože jí dneska přijíždí její přítelkyně a Geral mě poprosila, jestli bych jí nepomohla uklidit byt a vyžehlit vlasy. Nejdřív jsme tedy udělaly pizzu, pak se najedly, došly vyměnit ještě nějaké její dolary za pesa na ulici Florida a pak jsme šly do bytu. Cestou jsem si koupila dvě knížtičky poezie od Pabla Nerudy. Vysvětlila jsem prodejci ve stánku, že Neruda si své jméno zvolil podle českého Jana Nerudy… říkal, že o tom vlastně asi slyšel nebo četl. ☺ Každá knížka stála 89 pesos (ano, mám výčitky, že poslední dobou docela utrácím! Dneska jsem si například také konečně koupila termosku na maté, která stála dokonce přes 200 pesos…no, takový je život). ☺ Nejhorší na tom je, že jsem zvyklá platit kartou a tady kartu docela málokde berou – naštěstí ji berou v supermarketu, ale pouliční prodejci, ale i spousta jiných, kamenných obchodů ji neakceptuje. Asi si budu muset poprvé v Argentině vybrat z bankomatu – dost se na to netěším, protože poplatky za výběr jsou prý opravdu dost vysoké (třeba 150 Kč). Jen nevím, jestli je sazba fixní, nebo je to určité procento z vybírané částky… no, jak říkám – takový je život. ☺

P.S.: Na whatsappu a na messengeru jsem konečně objevila, jak se používá mikorofon (musela jsem v nastavení povolit přístup těmto aplikacím k němu). Hodně z vás si toho už určitě všimlo, protože jim ode mě chodí nadšené hlasové zprávy. Je to tak pohodlné oproti psaní… ☺

A také už jsem konečně viděla Franty fotky z promocí, ale….. jsem z nich poměrně dost zklamaná – vlastně na žádné není Franta sám s diplomem, tak, abych si tu fotku mohla nechat vyvolat a vystavit na koleji na stůl. 👀 Škoda, že jsem tam nebyla se svojí novou zrcadlovkou, protože bych si takovou fotku určitě pořídila. Tak snad za rok a půl na inženýrských promocích… ☺
Kdo chce nějaké fotky vidět, měly by být tady:

http://dvorakf1.rajce.idnes.cz/Promoce/

P.P.S: Vidím, že ne úplně všichni čtou blog… třeba dneska jsem mluvila s Magdou, tedy s mojí nejlepší kamarádkou, a ona zrovna blog nečte, protože ani nevěděla, že mi ukradli mobil. Ale to nevadí, já to chápu – Franta také nečte a neznamená to, že bych pro něj byla míň důležitá. Prostě si jen všechno důležité řekneme přes Facebook a skype…. ☺