Poslední
výletní den nás čekala zajížďka do rokle Quebrada de Cafayate. Cílem výletu
bylo stejnojmenné městečko, Cafayate, které dalo také název celé exkurzi;
v případě tohoto výletu ale dvojnásob platilo, že cesta je cíl – samotné
Cafayate není nijak přehnaně zajímavé (slouží spíš jako základna pro turisty
podnikající výlety do okolí), cesta Quebradou de Cafayate ale vážně stojí za
to. Rokle vyniká až neskutečně rudou barvou, kterou umocňuje odpolední slunce
(na některých zajímavých místech jsme stavěli dopoledne, na jiných ale právě až
odpoledne při návratu z Cafayate).
Jedním
z nejznámějších útvarů v rokli je „La Garganta de Diablo“ – „Ďáblův
chřtán“ – podobné pojmenování se po Argentině vyskytuje u různých přírodních
divů několikrát (například i na vodopádech Iguazú). Chřtán v Quebradě de
Cafayate jsou vlastně dvě půlkruhové rokle, ve kterých je vynikající akustika
(a také davy turistů a obchodníků nabízející všemožné zboží. Kromě Ďáblova
chřtánu si můžete prohlédnout i podobný útvar, El Anfiteatro (amfiteátr), který
má akustiku ještě lepší a prý je srovnatelná s buenosaireským Teatro Colón
(které má samo o sobě jednu z nejlepších akustik na světě). V rokli
se prý na jaře konají různé koncerty, vystupovala tu například i známá
argentinská zpěvačka Mercedes Sosa (známá pro Argentince☺).
Stavět na
focení by se tu dalo doslova na každém kroku, ale jak tomu bylo i u ostatních
exkurzí, není na to bohužel čas, a tak se člověk musí spokojit s pár
zastávkami cestou do Cafayate a zpět (i když, i tak těch zastávek celkem bylo
třeba sedm a možná je lepší, že jich nebylo víc, protože bych natřískala stovky
fotek). ☺ Specifické pojmenování mají i další
útvary, například El Obelisco (obelisk), Los Castillos (hrady) nebo El Sapo
(Ropucha). Příroda je tu opravdu krásná, chvílemi jsme si připadali jako někde
v Grand Canyonu a tuto rokli řadím mezi nejhezčí navštívená místa za celý
týden v Saltě.
Jak jsem
psala, v samotném Cafayate toho k vidění moc není. I můj knižní
průvodce píše, že kromě výletů do okolí pěšky, na kole či v sedle nebo
ochutnávání vín v bodegách tu není celkem co podnikat. A když už jsme u
toho vína, je dobré vědět, že vinice v Cafayate patří se svými zhruba 1700
metry nad mořem mezi nejvýše položené na světě; nejznámější argentinská vína
sice pocházejí z oblasti Mendozy a San Juan, ale stále častěji
v obchodech najdete i vína s etiketou Cafayate. Daří se tu hlavně
odrůdám Malbec a Cabernet, kterými se pyšní i Mendoza, ale také odrůdě
Torrontés, která je zdejší specialitou (ačkoliv sem byla přivezena ze španělské
Galicie).
V rámci
exkurze jsme navštívili jednu bodegu Vasija Secreta, ve které jsme se účastnili
krátké komentované prohlídky a degustace zdarma. Někteří lidé si tu
v obchůdku nakoupili zásobu vína na doma – což o to, víno nebylo až tak
drahé (100 nebo 120 pesos za láhev) a dle degustace bylo moc dobré, neumím si
ale představit, že bych ho domů vezla – můj kufr bude i tak narvaný
k prasknutí. :-D
V samotném
Cafayate si můžete prohlédnout maximálně tak kostel a navštívit několik
restaurací a turistických obchůdků, ale to je tak vše. Já jsem si tu, vzhledem
k příznivému počasí, dala zmrzlinu a vyfotila jsem dvě sochy – jednu
s národním hrdinou, osvoboditelem José de San Martínem a jednu s jakýmsi
anonymním pracovníkem na vinici.
Ze všech
výletů v Saltě jsme přijeli pokaždé patřičně unavení a večer většinou
strávili tím, že jsme se najedli, zkontrolovali zprávy na mobilu a šli brzy
spát. Únava mě jaksi nepřešla ani po návratu do Buenos Aires – vždy půl dne
jsem v pohodě a půl dne už se mi klíží víčka a i přes popíjení maté se
nějak nemůžu vzpamatovat, a to spím dostatečně dlouho a nepodnikám nějakou
náročnou fyzickou aktivitu. Doufám, že mě to o víkendu přejde, ať jsem odpočatá
na pondělní dlouhý přelet přes Atlantik (v letadle nikdy kvalitně neusnu) a na
náročný program, který mě čeká příští týden. ☺Doufám, že jste si výlet do Salty,
alespoň takto virtuálně, užili tak jako já, ale že vás fyzicky neodrovnal tak
jako mě. ☺
Žádné komentáře:
Okomentovat