Kráska Salta

Jubilejní stý článek na Slunci, maté, tangu budu věnovat městu Salta, kterému se přezdívá „Salta la Linda“ (Kráska Salta). Salta, která má více než 500 000 obyvatel, je hlavním městem stejnojmenné provincie, která leží na severozápadě Argentiny. Pro vaši lepší orientaci (nepředpokládám, že by vám název Salta něco říkal☺), přikládám mapku z internetu. Všimněte si také provincie Jujuy, která je provincií Salta obklopena a nesousedí tak s žádnou jinou argentinskou provincií. Při našem putování severozápadem jsme navštívili právě tyto dvě provincie.

V Saltě jsme strávili první a poslední den naší cesty. Čtyři dny v kuse mezi těmito dvěma jsme pak věnovali poznávání obou zmiňovaných provincií v rámci jednodenních exkurzí s cestovní kanceláří Dexotic. O každé exkurzi napíšu postupně samostatný článek, takže se máte na co těšit. ☺

V Saltě jsme byli ubytovaní na 7 nocí, a to v hostelu Namaste, který jsme našli přes Booking a který leží asi deset minut pěšky od hlavního náměstí. Hned první den po příletu jsme si na několik hodin zdřímli, abychom dohnali únavu ze zpožděného letu, a pak jsme se vydali na první obhlídku města. Zajímavé je, že ačkoliv klesnou během noci v Saltě teploty klidně i pod nulu (při příletu v deset hodin dopoledne letuška hlásila teplotu mínus jeden stupeň Celsia), přes den je velké teplo (na to, že jsme uprostřed zimy), kolem 25 stupňů Celsia. Hned jsem se tedy osvěžila nápojem „licuado“ – to je v podstatě ovoce (dala jsem si příchuť jahoda) rozmixované s mlékem a je to velmi osvěžující, ale také sladký nápoj (určitě je v něm spoustu cukru!). Jirkovi bylo asi také teplo, protože si dal zmrzlinu u McDonaldu.

Za jídlo jsme v Saltě až tak moc neutratili, kromě zmrzliny a empanád jsme si vlastně kupovali hlavně pečivo a ovoce, ale hned první večer jsme se tu sešli s Queralt (čti „karal“), která je z Barcelony a kterou známe ze školy z Buenos Aires. Queralt se ten večer zrovna vracela z cesty po Bolívii – z Bolívie do Salty přijela autobusem a odtud pokračovala letadlem do Buenos Aires. Zašli jsme ve třech společně na večeři – já a Jirka jsme si dali pizzu a Queralt si objednala těstoviny.

Hlavní náměstí v Saltě, náměstí 9. července (9 de Julio) patří podle mého průvodce k jednomu z nejharmoničtějším v celé Argentině. Je pěkně zelené, obklopené palmami, pomerančovníky a dalšími subtropickými dřevinami, a uprostřed se tyčí jezdecká socha obklopená holuby (jsem to ale mamlas – vlastně ani nevím, čí socha to je; skoro bych si tipla, že místního hrdiny Güemese, podle kterého je tu pojmenované skoro všechno).

Salta je určitě také městem kostelů – je jich tu nespočet a každý z nich je něčím zajímavý, většina z nich je zvenku nádherně barevná. Jejich názvy bych dohromady asi už nedala, každý z nich je pojmenovaný po nějakém svatém, ale to nic nemění na tom, že jsou nádherné.

Polehávajících psíků bezdomovců bylo po celém městě plno....

Hlavní katedrála a v popředí úžasné pomerančovníky :-)

Generál Guemes, osvoboditel Salty, a jeho hrob v hlavní katedrále na náměstí. Se jménem Guemes se v Saltě rozhodně potkáte často!

Nádvoří u hlavní katedrály.

Krásná architektura na náměstí 9. července....

Nejznámější kostel Salty, který obzvlášť vynikne v odpoledním světle.

Upoutávka na obchod se suvenýry... těch tu mimochodem je jako hub po dešti. :-)

Katedrála za tmy.

Na náměstí najdete také Cabildo, tedy něco jako bývalou radnici, ve které je dnes muzeum. Podobné Cabildo se nachází i na Plaza de Mayo v Buenos Aires nebo třeba v Córdobě, kterou jsme navštívili v únoru. Když zaplatíte 20 pesos, můžete si Cabildo projít i zvenku a vyfotit si náměstí z ochozu v prvním patře. Expozice nebyla nijak přehnaně zajímavá, ale zaujala mě samotná budova – čistá koloniální architektura, která se nikdy neomrzí.

Náměstí v Cabildu.

Podpis Manuela Belgrana, po kterém je například pojmenovaná celá čtvrť v Buenos Aires, ve které leží i Universidad Torcuato di Tella. Belgrano byl stvořitelem argentinské národní vlajky.

Poslední den návštěvy jsme navštívili i jedno muzeum (když nepočítám zmiňované Cabildo) – a to muzeum MAAM – Museo Arqueológico de Alta Montana – volně přeloženo jako Vysokohorské archeologické muzeum. O tomto muzeu několikrát mluvil Jirka, že ho určitě musíme navštívit, a soudě podle dlouhé fronty na vstup mělo toto mínění víc lidí. Jako studenti jsme zaplatili vstup 40 pesos, plná cena ale činila 120 pesos; zaplatit ji, byla bych docela naštvaná – na to, jak se o muzeu mluví, podle mě zas tak dobré a impozantní není! Máte ho projité za půl nebo třičtvrtě hodiny (a to mluvím i o Jirkovi, který se jinak v muzeích vyžívá) a většinu času strávíte prohlížením různých fotografií a čtením popisků… jedinou opravdovou zajímavostí je mumie inckého dítěte z And. Právě mumiemi je toto muzeum proslulé a mysleli jsme, že jich tu uvidíme třeba deset, dvacet – ale kvůli této jediné muzeum vlastně asi ani nestojí za návštěvu (je to ale jen můj osobní názor!). V muzeu se nesmělo fotit, takže přikládám fotku z internetu, jak vypadá vystavené mumifikované dítě. Muzeum opatruje asi tři takovéto mumie, které ale pravidelně střídá – nikdy nevystavuje všechny tři najednou (bůhví proč!).

Poslední zajímavostí, kterou jsme v Saltě navštívili, byl vrcholek Cerro Bernardo (Bernardův kopec), který se vypíná nad městem a je z něj panoramatický výhled na Saltu. Nahoru můžete vyjet buď autem, taxíkem, lanovkou nebo si tam vyjít pěkně po svých. Tuto variantu, která je jako jediná zdarma, jsme zvolili i my. ☺ Jak nahoru, tak dolů jsme šli pěšky – udělali jsme dobře, protože jedna jízda lanovkou stojí 100 pesos a zpáteční jízda 200 pesos. Výhled z hory není až tak úchvatný, protože Salta je prostě placka (kromě tohoto kopce město nemá žádné zajímavé vyvýšeniny) a seshora není možné ocenit ani architektonické krásy města, protože jste prostě moc vysoko a skoro nepoznáte, kde je hlavní náměstí. ☺ V Saltě navíc nenajdete ani žádné vysoké budovy, protože kvůli častým zemětřesením zde podle místního zákona nemůžou stát budovy, které by měly více než deset pater. I tak je ale Bernardův kopec pěkným místem pro výšlap a lelkování; strávili jsme tu asi hodinku.

Socha generála Guemese, u které začíná dlooouhé schodiště nahoru na kopec. :-)

Kopec sv. Bernarda, Cerro San Bernardo, je možné zdolat po svých. Podle této cedule vám to potrvá 45 minut, my jsme to zvládli za 30. :-)

Nahoře vás čeká například takovýto vodopád...

Mezi nálepkami v jedné restauraci na kopci jsme si hned všimli i nálepky CK Livingstone... :-D

Jak říkám, potulní psíci jsou tu všude...

S Jirkou jsme se shodli, že nám Salta strašně moc připomínala Córdobu. Podobné náměstí, síť ulic a celkově podobná živá atmosféra (kterou vlastně nemá ani Buenos Aires). Jedna paní nám řekla, že jsou taková skoro všechna provinční města v Argentině – je pravda, že jsme kromě Córdoby žádné takové nenavštívili (všechny ostatní městečka, ze kterých jsme po Argentině vyráželi na výlety, byly jen malá turistická střediska – například El Calafate v Patagonii nebo Puerto Iguazú u vodopádů Iguazú).

P.S: Známky z předmětů na UTDT ještě všechny nemám, ale z jednoho předmětu (peronismu jsem dostala 9 z 10, tedy A-, a z předmětu o řízení lidských zdrojů dokonce 10 z 10). Email od Eugenia, profesora lidských zdrojů, mě moc potěšil.... víc takových učitelů! ♥

Hola Klara,

Tu nota es 10 (diez). ¡Te felicito! Una alumna de las buenas, de las que deseas tener en el aula. Participativa, inteligente, con el comentario justo, siempre dispuesta y todo a pesar de la barrera del idioma. Una suerte haberte conocido…

Besos y espero que nos volvamos a cruzar, acá o en República Checa...

Eugenio

Ahoj Kláro,

Tvoje známka je 10 (deset). Gratuluji! Jedna z dobrých studentek, taková, kterou si přeješ mít ve třídě. Zapojující se, inteligentní, s přesným komentářem, vždy připravená, a to vše přes jazykovou bariéru. Štěstí, že jsem tě poznal...

Doufám, že se znovu potkáme, tady, nebo v České republice...

Eugenio