Možná vám
podle minulého článku připadalo, že Salta je protkaná spoustou vzrostlých
kaktusů. To se vám nezdálo, ale vězte, že v dnešním článku bude kaktusů
ještě víc! Třetí výletní den jsme se totiž vydali do oblasti Cachi, kde se
nachází národní park Los Cardones („cardón“ je ve španělštině název pro tento
typ kaktusu). Výlet do Cachi byl časově méně náročný, oproti ostatním výletům
jsme se vrátili už v šest hodin odpoledne, tedy ještě za světla. Ze všech
čtyř výletů nám právě tady asi nejméně vyhovoval průvodce-řidič; za každou větu
vkládal dovětek „sí?“ (ano?) – člověka už to skoro nutilo mu na všechno
odpovědět „no“ (ne). A vůbec, byl zkrátka takový nejméně sympatický. ☺
První
zastávku jsme udělali u vyhlídky, kde slunce už začínalo zbarvovat stěny do
odstínů rudé; kromě toho nás ale zaujal i malý chlapeček, který si tu hrál
s kůzletem (spíš ho tahal z jednoho místa na druhé).
Druhým bodem
tohoto výletu byl výhled na cestu nazvanou „Cuesta del Obispo“ – údolí, které jsme právě zdánlivě nekonečnými
(ve skutečnosti 20 kilometrů dlouhými) serpentinami mikrobusem vyjeli. Bohužel,
průvodce-řidič neměl zrovna ideální smysl pro focení a nezastavil nám tu cestou
zpátky (všechny exkurze vždy jely jednou cestou tam a stejnou cestou zpátky),
ale už dopoledne cestou do Cachi, kdy jsme přímo proti sobě měli ostré
sluníčko.
Hned poté
jsme zastavili na „Piedra de Molino“ – další vyhlídce, kterou obzvláštňuje malý
kostelík. Piedra de Molino znamená Mlynářský kámen – skutečně si tu můžete
prohlédnout velký kámen, který dal místu jméno. Podle mého knižního průvodce
Argentinou nikdo neví, jak se sem tento dokonale kulatý kámen ve skutečnosti
dostal, ale tvrzení, že se jedná o odhozený mlýnský kámen, je nejspíš smyšlené.
Menší, neplánovanou zastávkou byla zastávka na
vyfocení guanak – guanaka je podobná lamě, ale je trochu menší a nemá tak
hustou srst. Viděli jsme je už v Patagonii a narazit na ně můžete prakticky
po celé Argentině.
Hlavním
cílem výletu sice byla vesnička Cachi, pro většinu lidí ale vrchol přišel už
předtím – a to v národním parque Los Cardones, tedy rezervaci, která
vznikla na ochranu kaktusů cardones. Kaktusy jsou chráněné a můžete se mezi
nimi procházet jen ve vyznačených úsecích. I tak je to ale nezapomenutelný
zážitek!
Cestou do
Cachi se ještě koná krátká zastávka u vyhlídky na horu Nevado del Cachi, která
měří neskutečných 6380 metrů nad mořem! Je vidět jen zdálky, ve skutečnosti se
ale tyčí jen 15 kilometrů od vesničky Cachi. Na této zastávce si také můžete
koupit různé koření, místní alkohol, dulce de leche a podobně.
V Cachi,
kam jsme dorazili po legendární Rutě Cuarenta, o které jsem už psala
v jednom z minulých článků, jsme dostali dvě hodiny volna. Podle nás
to bylo příliš – volno bylo myšleno jako hodina na oběd plus hodina na
procházku vesnicí; upřímně řečeno, vesnička je to sice krásná a hezky
zachovalá, ale i ta hodina v ní je možná až příliš. Natož dvě hodiny pro
ty, kteří si oběd vezou hezky s sebou jako my. ☺ Nejdřív jsem si prošla náměstí
(chodila jsem nějakou dobu bez Jirky, který lítal po keškách a tomu rozhodně
nehodlám přihlížet), kde se nachází pěkný žlutý kostelík. Na náměstí můžete jen
tak posedět ve stínu četných stromů a pak se vydat třeba ke hřbitovu, který
leží asi kilometr od vsi a z nějž se vám naskýtá pěkný výhled po okolí.
Při naší návštěvě Cachi bylo na pocit minimálně 30 stupňů, takže i ten kilometr
do kopce dal docela zabrat…. Po návratu do vsi jsem chvíli lelkovala na náměstí
a pak už jsme odjížděli. Celou zpáteční cestu, která zabrala asi dvě hodiny,
jsem prospala, protože mě velké přesuny a teplo docela zmohly. ☺
Žádné komentáře:
Okomentovat