Legendární Copacabana

Má Copacabana, horko a žár, Copacabanou chci být… Helena Vondráčková na Copacabanu pěje ve stejnojmenné písničce samou chválu. A není divu: podle wikipedie je Copacabana považována za nejznámější pláž na světě. Přehnané tvrzení? Možná. Ale ruku na srdce: O Copacabaně už jste určitě slyšeli!

Navštívit Rio a neprojít se po Copacabaně? Neslýchané! Tato čtyři kilometry dlouhá pláž se nachází v samém srdci Rio de Janeira a je obklopena hotely a několika kopci, ze kterých celou pláž přehlédnete z jednoho konce na druhý. Spolu s dalšími přírodními památkami je Copacabana od roku 2012 zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO a během letních olympijských her v Rio de Janeiru v roce 2016 se na pláži uskutečnil turnaj v plážovém volejbalu. Každoročně na Nový rok se tu také pořádají velkolepé ohňostroje.

Projít si Copacabanu z jednoho konce na druhý může být perfektním začátkem dne. Po celé délce pláž lemuje zajímavá promenáda, na které potkáte běžce, cyklisty, pejskaře a turisty z celého světa. Můžete si tu koupit kokos, vychlazené pivo, vyfotit se s četnými maketami Krista nebo s výtvory z písku (za drobný peníz). Když vám bude horko (a to jistě bude, i když je červenec, nejchladnější měsíc roku), můžete se schovat ve stínu palem, které tu jsou rozesety jako houby po dešti, a naslouchat šumění vln (někdy se dá mluvit spíš o pořádném burácení – kvůli vysokým vlnám se tu často nesmíte ani koupat a o plavání nemůže být ani řeč – pokaždé, když jsem se odvážila vstoupit do hlubin – nebo spíš mělčin - Atlantiku, smetla mě vysoká vlna).

Místní promenáda je známá vzorem chodníku, kterým je pokryta – vyfotit se s nekonečnými šedočernými vlnkami je téměř povinnosti. Podobný vzor, akorát obdélníčky místo vlnek, má i sousední pláž Ipanema – tamější chodník ale zdaleka není tak krásný a slavný jako ten na Copacabaně.

Pokud dojdete až na samotný konec pláže, odměnou vám bude výhled ze zídky, kterou využívají hlavně rybáři a turisti. Uvidíte tak Copacabanu v celé své délce a jako bonus můžete sledovat surfaře, kteří zdolávají zdejší vysoké vlny. Je velmi zábavné pozorovat, jak surfaři leží na svém prkně, houpou se v menších vlnkách a vyčkávají na svou příležitost. Pak se během dvou vteřin vyšvihnou na surf a zdolají – někteří úspěšně, jiní méně – právě přicházející vlnu. Většina z nich je oblečena do černých neoprenů, někteří mají ale jen plavky. Až do teď jsem vlastně nikdy surfaře v akci naživo neviděla, ale tento zážitek mě přesvědčil, že surf je něco, co chci v životě určitě vyzkoušet! V Riu mi zatím stačilo je pouze pozorovat. A když vás pozorování surfařů omrzí, můžete se vyfotit se sochou dámy s psíkem. :-)

Některé lidi surf nebere, tak si raději na pláži zakopou s míčem. Takovýchto hrajících si skupinek spatříte v každou chvíli na kolem sebe několik. Ani na chvíli tak neztratíte pocit, že jste v Brazílii, zemi fotbalu zaslíbené!

Když budete chtít Copacabanu spatřit z výšky, nejlepší možnost se vám naskýtá z pevnosti Forte do Leme, nacházející se na stejném okraji pláže jako zídka, surfaři a dáma s psíkem. Zaplatíte čtyři reály (nebo dva, pokud jste student) a můžete vystoupat pralesem do kopce na pevnost. Na tomto místě udělám dvě poznámky: brazilský reál má hodnotu přibližně sedm českých korun (tedy vstup do pevnosti vás bude stát 28, respektive 14 Kč) a Rio de Janeiro je jedním z mála měst na světě, které se nacházejí přímo uprostřed národního parku a deštného pralesa.

Na pevnost dorazíte celí upocení přibližně za dvacet minut. I přes spalující žár a nehybný vzduch nemusíte propadat zoufalství – naštěstí je tu obchůdek, kde si za šest reálů můžete koupit kokos a při výhledu z pevnosti na Copacabanu se můžete osvěžit čerstvou kokosovou vodou. Přesně tak jsem to udělala já. :-) Kromě výhledu pevnost nabízí také výstavu děl a několik obrazů, které jsou spojeny jednak s přírodní tématikou a jednak s vývojem brazilské vlajky. Expozice není nijak přehnaně zajímavá, ale když už jste si dali práci a na pevnost vyšplhali, je dobré jí věnovat alespoň dvacet minut. Další minimálně půlhodinku si ale vyčleňte na již zmiňovaný výhled: uvidíte hlavně Copacabanu, ale také cukrovou homoli Pao do Acúcar, v dálce se bude rýsovat silueta Krista Spasitele a přímo pod vámi přehlédnete favelu Babylonia, která je zmiňovaná také v dokumentu České televize, na který jsem vám dala odkaz v předminulém článku. :-)

Při výšlapu na pevnost si můžete pročítat informační cedule - tato je například o místních nezbedných opičkách, které po vás na každém kroku žadoní jídlo. :-)

Zaujaly mě divoce rostoucí kaktusy na skále.

A výhledy se pomalu otevírají. Na jedné straně spatříte Copacabanu...

... na druhé cukrovou homoli, Pao do Acúcar.

V dálce si všimnete i vrcholku Corcovado ("Hrbáč") s Kristem Spasitelem na jeho vrcholku.

Pokud vám bude hic jako mně, dáte si třeba kokos. :-)

Kromě výhledů můžete prohlížet také válečnou techniku...

Expozice mapující vývoj brazilské vlajky.

Koukám, že jsem nebyla jediná, kdo na kokos dostal chuť. :-)

Na konec jsem si schovala několik fotek palem z Copacabany. Jak určitě ze všech článků o Riu poznáte, palmy jsou mým oblíbeným motivem na focení. A v Riu jsou navíc tak fotogenické! Posuďte sami. :-)

A na úplný konec krátké zhodnocení… někteří lidé, kteří Copacabanu navštíví, jsou z pláže zklamaní. Podle mě to může být návštěvou v nevhodnou dobu – v létě (prosinec – únor) je pláž podle fotek narvaná k prasknutí. V zimě (červen – srpen) je na pláži i tak dost lidí, ale rozhodně není tak přeplněná. Chápu, že kdo pláž navštíví v hlavní sezóně, může být množstvím lidí zklamaný – mě odpudily už jen fotky, které jsem z tohoto období viděla na pohledech. Poloprázdná Copacabana má ale určitě své kouzlo a pokud vás tu neokradou (i podle webových stránek Ministerstva zahraničních věcí je třeba si na Copacabaně dávat extrémní pozor na své věci), určitě si odtud odnesete krásné vzpomínky. Za mě je Copacabana spolu s Ipanemou nejkrásnější pláží v Rio de Janeiru!

P.S: Pokud jste neslyšeli o písničce Copacabana od Heleny Vondráčkové, přikládám odkaz na youtube:

https://www.youtube.com/watch?v=QFrdNCg4AcQ

Pozor - i když je na pocit léto, v Brazílii zrovna panuje roční období zima a stmívá se už v pět hodin odpoledne. Zvláštní pocit! Po setmění můžete na Copacabaně například sledovat rybáře. :-)

Kuřáci, pozor!! :-)