Slunce, maté, tango: Rio: přílet a ubytování

Letenky z Buenos Aires do Rio de Janeira jsou šíleně drahé; vybírali jsme je více než hodinu a i tak nás zpáteční cesta vyšla skoro na 12 000 Kč (nutno podotknout, že na místě jsme až tak velké výdaje neměli – i s ubytováním a útratou jsme se celkově pohodlně vešli do 20 000 Kč, Jirka dokonce spočítal, že za Rio utratil celkem jen 16 000 Kč). Nejlevnější lety nabízela brazilská letecká společnost Gol (čti „gou“), se kterou jsme dosud neměli žádné zkušenosti. Největším strašákem pro mě byla cesta na letiště; naše letadlo vzlétalo v osm hodin ráno, na letišti jsme tedy museli být již v šest, což znamenalo vyjíždět ve tři hodiny z centra (autobusy nejsou zrovna dvakrát spolehlivé a v noci navíc jezdí opravdu zřídka). Den předem jsem si došla koupit jídlo na cestu, vyměnila si peníze (nakoupila jsem brazilské reály) a sbalila se a kolem deváté hodiny večer už jsem šla do postele. Protože jsem ale zvyklá chodit spát mnohem později, nemohla jsem vůbec usnout; nakonec jsem spala asi jen dvě hodiny.

Na letiště jsme přijeli s velkým předstihem. Sledovali jsme ruch, trávili jsme čas na wifi a snídali.

Let probíhal v poklidu. Jirka seděl u okna (vždycky se tam dychtivě nahrne – nechávám ho, protože nejsem malé dítě, které vyžaduje to nejlepší místo pro sebe). Po cestě jsme dostali malou svačinku (sendvič s kuřetem a sýrem) a za necelé hodiny jsme už přistávali v Rio de Janeiru. Před přistáním se nám poskytl krásný výhled na okolí Ria, které je přímo pohádkové!

Na letišti nás hned po příletu odchytl pracovník taxislužby. Jeho služeb jsme využili, protože s tím, jaké má Rio reputaci v oblasti bezpečnosti, jsem nechtěla riskovat cestu MHD, když jsme navíc vůbec nevěděli, kde leží naše ubytování. Zaplatili jsme si zpáteční jízdenku a obdrželi poukaz na cestu zpět z hotelu na letiště, kterou jsme využili při zpáteční cestě včera (viz předchozí článek). Už po nasednutí do taxíku se řidič zhrozil, když viděl adresu našeho hotelu: takovou reakci jsme nečekali, i když jsme věděli, že budeme ubytovaní ve favele – brazilské chudinské čtvrti – četli jsme totiž, že tato konkrétní favela je pacifikovaná, je v ní přítomná policie a nezřídka tu potkáte i turisty (jako třeba nás). :-)

Ubytování na všech šest nocí v Riu jsme měli zajištěné v hostelu Tiki. Původně jsme měli zabookovaný pokoj s manželskou postelí, k mé úlevě jsme si ale na místě mohli vybrat, jestli chceme postele oddělené nebo manželskou postel (samozřejmě jsem neváhala). V pokoji jsme měli i vlastní koupelnu se záchodem, přichystaný tu pro nás byl i ručník a ložní prádlo. Skutečnou výhodou tohoto hostelu je ale jeho terasa – je z ní překrásný výhled na velkou část této části Ria (oblast pláží Copacabana a Ipanema). Většinu výhledu ale tvoří pohled do již zmiňované favely.

Zajímavě řešená světla! :-D

Hned první den jsme si prošli kus ikonických pláží Copacabana a Ipanema, dali jsme si výborný kokosový ořech a navštívili také pevnost kousek od Copacabany.

Favela, ve které jsme bydleli.... to je brazilská realita! Nejprve mě ochromil kulturní šok, potom se ale dostavila radost z poznání něčeho víc, než turistické pozlátko v podobě sochy Krista a nejznámějších pláží. :-) Nepříjemné je jen to, že právě v takovýchto favelách se odehraje většina z více než 2000 vražd, které si Rio každoročně započítá do své bilance... to ho činí jedním z nejnebezpečnějších měst na světě, jak mi psala teta, když jsme v Riu byli. :-) Moc mě tím neuklidnila, ale v ulicích favely jsme viděli policajty se samopaly a jednou dokonce jakousi akci, kdy byli policajti s pistolemi a samopaly připraveni střílet na jeden bod kdesi v dálce... no, to mi nahnalo trcohu té hustí kůže. :-)

Nejlepší věc na celé Brazílii - osvěžující kokos! :-)

První den a první kokos na Copacabaně.

Vlastně jsem nevěděla, z jakého úhlu ho spíš vyfotit... :-)

Hned první den jsme navštívili pevnost Copacabana.

... a poté jsme se přesunuli k pláži Ipanema, kde jsme čekali na západ slunce. Bohužel marně, protože bylo zataženo - místo toho jsme tam ale narazili na Němku Stellu, kterou známe z Buenos Aires. Ano, svět je opravdu malý!!!! :-)