Muzeum moderního umění a poslední empanáda

Přiznám se, že po návratu ze Salty jsem celkově unavená a špatně se mi spí. Ráno se vždycky budím docela brzy (například dneska jsem se vzbudila už v osm, i když jsem šla spát až v půl třetí) a zaplaví mě známý pocit příjemné nervozity – takový, který mám, když mám jet třeba na dovolenou. Myslím, že i když jsem pobyt tady užila, už je opravdu čas jet domů.

Poslední dny tady toho až tak moc nepodnikám – ale ve čtvrtek jsem si zašla do muzea současného umění – MACBA (Museo de Arte Contemporráneo de Buenos Aires). Zaplatila jsem studentské vstupné 40 pesos a strávila v muzeu asi hodinu (u každého obrazu jsem se na nějakou dobu zastavila – toto muzeum je mi sympatické tím, že nevystavuje tisíce obrazů, které si člověk stejně nestihne prohlédnout, ale malou ukázku ve čtyřech místnostech, která vás brzy neotráví. Oproti muzeu MAMBA, o kterém jsem psala článek „Pavoučí sítě“ a které se nachází hned vedle MACBY, jsou v MACBĚ vystaveny jen obrazy (a ne pavoučí sítě, figuríny v džínách a teniskách a podobně). Celkově se mi toto muzeum líbilo o dost víc. V jedné místnosti se mě jakýsi mladík se zrcadlovkou Nikon 5300 zeptal, jestli si mě může vyfotit, jak si prohlížím obraz (protože jsem si opravdu jeden dost zaujatě prohlížela). Svolila jsem a pak jsem ho ještě chvíli pozorovala, jak fotí, a bavila jsem se s ním o focení – řekla jsem mu, že jsem si právě koupila svou první zrcadlovku, ale že focení zatím moc nerozumím. Chvilku mi vysvětlovat, jak mění ISO, čas, clonu a podobně v různých světelných podmínkách. Pak si na mě vzal Facebook, aby mi mohl poslat fotky, které se mnou vyfotil.

Do muzea jsem jela autobusem, ale zpátky jsem se vracela pěšky. Bylo hezky (několik posledních dní v Buenos Aires svítí sluníčko a je přes 20 stupňů, takže je to občas i na tričko – i když já tak odvážná nejsem), tak jsem to vzala přes čtvrť San Telmo, Plaza de Mayo a kolem obelisku domů. V San Telmu jsem se hned naproti sošce Mafaldy zastavila v restauraci La Continental, kde už jsem jednou byla, a dala jsem si tu kousíček pizzy a jednu empanádu. Empanády tu mají opravdu výborné – tentokrát jsem si vybrala Roquefort – empanádu se sýrem a s ořechy. A moc jsem si pochutnala! Dost možná, že to byla moje poslední empanáda v Argentině… každopádně je to jedna z lahůdek, které jsem si tu zamilovala. ☺

San Telmo a pouliční ukázka tanga :-)

Nápis BA, který letos zdobí plácek u obelisku, občas mění svou podobu: tentokrát upozorňuje na dva významné klavíristy, kteří budou mít údajně koncert pod širým nebem u Teatra Colón. U nápisu se vytvořil dlouhý had na focení – já jsem ho nevystála, ale vyfotila jsem si ho i s lidmi. ☺

Večer jsme zašli do kavárny 36 Billares s Jirkou a s Juliette, která je přítelkyní naší kolumbijské kamarádky Geraldine (ta už je nyní v Kolumbii a Juliette je tu pár dní sama). V 36 Billares už jsem byla jednou sama a jednou s Barčou a nepřijde mi to tam drahé a přitom tam je velký výběr jídel i zákusků. Juliette si dala slaný dort a kafe, Jirka jen ten nejlevnější dortík (vše se mu zdálo drahé a hodně šetří – nevím tedy, proč s námi chtěl vůbec jít :-D) a já jsem si dala alfajor a submarino. Alfajor byl opravdu pořádný a naplněný silnou vrstvou dulce de leche – ani jsem ho nedojedla, tak jsem si zbytek zabalila do ubrousku a měla jsem ho další den k snídani. ☺

Včera jsem se s Juliette viděla znovu. Jirka byl pozvaný na asado k nějakému svému šedesátiletému známému, kterého poznal na jakémsi trhu – byla jsem pozvaná i já, ale nechtěla jsem jít. Naštěstí se Jirka neptal proč (už asi pochopil, že prostě nemusíme všechno dělat spolu), ale měla jsem připravenou odpověď – prostě se mi nechtělo. Je to daleko (asi hodinu cesty z Buenos Aires), maso stejně moc nemusím a toho člověka neznám. A velmi ráda strávím večer bez Jirky. :-D (Ano, nesu nelibě, že trávím s Jirkou daleko víc času než s Frantou. Už od začátku mám v hlavě nastaveno, že jsem tady sama za sebe a že si můžu podnikat co chci, kdy chci a s kým chci – bez ohledu na Jirku. Neberu to tak jako on – že jsme sem přijeli spolu).

S Juliette jsme byly u ní v bytě – bydlí ve stejném pokoji, jako bydlela Barča, když mě přijela navštívit do Buenos Aires – a povídali jsme si ve třech Juliette, já a Jonathan, jeden z nájemníku onoho bytu. Měli jsme víno, dulce de leche a sušenky a chipsy. (Snad poprvé jsem tu měla Lays – ale jen malý pytlíček a ještě ve slevě v čínském obchůdku; podobné dovážené věci jsou tu třeba čtyřikrát dražší než u nás).

Dneska se se Juliette možná uvidíme znovu (i s Jirkou). Zítra už odlétá zpátky do Kolumbie a řekli jsme si, že bychom mohli vyrazit na brazilské coixinhy, které se prodávají hned naproti jejímu bytu.

Jinak jsem začala koukat na Bylo nás pět, které mám už nějakou dobu stažené v počítači. Už jsem to viděla asi stokrát, ale stejně mě to nikdy nepřestane bavit. A ještě víc se díky tomu těším domů!!☺Také jsem doluštila sudoku, které jsem si koupila minulý týden na letišti – musím se pochlubit, že jsem zvládla všechny čtyři úrovně, které knížka měla, dokonce i úroveň master. :-D

Ještě se můžete těšit na jeden shrnující článek, kterým blog definitivně uzavřu. Napíšu ho buď dneska, nebo zítra. ☺