Pestrobarevná čtvrť Lapa

Pokud chcete zažít barevné Rio i mimo období karnevalu, mám pro vás jeden tip: čtvrť Lapa v samotném centru města! Nachází se tu slavné schody chilského umělce Jorge Selaróna. Ten ukotvil v Rio de Janeiru v roce 1983 a v roce 1990 začal s výstavbou schodiště. Schody začal zdobit dlaždičkami, které ve velké většině případů také sám pomaloval motivy z různých měst a zemí světa. Prahu byste tu hledali marně, ale najdete tu například dlaždičku z Bratislavy! ☺Selarón se výzdobou schodiště tak nadchl, že jí věnoval veškerý svůj čas a peníze. Město Rio de Janeiro udělilo Selarónovi v roce 2005 za své dílo čestné občanství. V roce 2013 bylo na schodech nalezeno ohořelé tělo – byl to sám Selarón, který přímo na svém mistrovském díle spáchal sebevraždu.

Na schodech se můžete samozřejmě vyfotit, jen musíte počítat s docela dlouhou frontou na fotku – je ale super, že tu něco jako fronta na fotku existuje, protože kdyby neexistovala, na schodech by bylo v jednom momentě takových lidí, že by fotka ztratila smysl, protože by pod návalem davů schody vůbec nebyly vidět. My jsme se vyfotili klasicky dole hned na několika prvních schodech, ale zároveň jsme nebyli líní a vylezli jsme i kousek výš – to už zdaleka ne každý dělá – a tam jsme se pak mohli fotit, jak se nám zlíbilo! ☺ Na vrchním konci schodiště dokonce najdete velkou mozaiku s motivem brazilské vlajky, u které jsem se samozřejmě také hned nechala vyfotit. ☺

Kromě schodiště v Lapě najdete i další ukázky pouličního umění v podobném stylu. Čtvrť navíc hodně ožívá především večer – jsou tu různé bary a restaurace, my jsme ale po setmění už vždycky pomalu vyráželi na ubytování, abychom se Riem moc necourali za tmy (přece jen má špatnou pověst a Jirka není podle mě zrovna urostlý muž, který by v případném útočníkovi vzbuzoval respekt; to jsem mu samozřejmě neřekla, ale když říkal, že bych neměla po městě moc chodit sama, když měl on jiný program, pokaždé jsem si myslela, že on by mě zachránil asi těžko). :-D

Ještě jedna věc mě v této čtvrti zaujala – i když si myslím, že to rozhodně není výsada pouze této čtvrti – a to spletitý systém elektrického vedení. Dráty vám visí nad hlavou úplně všude a občas jsou tak zašmodrchané, že člověk začne přemýšlet, jak je možné, že jim tu ta elektřina vlastně funguje! ☺

Ještě před procházkou Lapou jsme se vydali hledat něco malého k jídlu – v Riu jsme většinou jedli jen třikrát denně a kvůli teplu jsem hlad ani moc neměla, ale něco malého k snědku to prostě chtělo. Nakonec jsme objevili pekárničku, kde jsme si dali za pět reálů slané pečivo plněné šunkou a sýrem a k tomu jsme dostali vychlazený džus a ještě si mohli zdarma dojít na záchod.