Jak mě okradli v Buenos Aires

Možná čekáte na nějaký pozitivní článek plný fotek a zážitků. Fotky a zážitky skutečně mám, takže se na takové články těšit můžete, dneska ale napíšu krátký článek bez fotek – o tom, jak jsem se stala obětí krádeže v Buenos Aires….

Asi víte, že je u mě teď na návštěvě Barča. V pátek dopoledne jsme se rozhodly jít projít do Puerta Madera a ekologické rezervace Costanera del Sur. Procházka byla celkem povedená, pak jsem ale musela do školy a Barča chtěla pokračovat do Palerma na procházku po tamějších parcích. Když jsme vstoupily do metra, zjistily jsme ale, že nejezdí – zhruba polovina trasy D byla uzavřená kvůli nějaké technické poruše. Dost mě to vykolejilo, protože jsem neměla zrovna velkou časovou rezervu a bylo mi jasné, že do školy dorazím pozdě. Zpanikařila jsem, ale řekla jsem si, že když sedneme na autobusovou linku číslo 29, která jezdí kousek od našeho ubytování, dojedu do školy tak o půl hodiny později. Vzhledem k tomu, že celé cvičení má asi tři hodiny, řekla jsem si, že to ještě jde, ale byla jsem na sebe naštvaná.

Barča vystoupila na zastávce Plaza Italia zhruba v půlce cesty a já jsem pokračovala dál. Seděla jsem a bavila jsem se s jednou paní a cesta mi docela utíkala; uklidnila jsem se, že zpoždění nebude tak velké a přijdu asi o dvacet minut později, což není tak hrozné. Přitom jsem psala Jirkovi, že dorazím pozdě a ještě jsem něco dělala na mobilu. Když se blížila moje zastávka, vystoupila jsem ze svého místa a šla ke dveřím, kde jsem ještě asi pět minut stála. Mezitím jsem se dala do řeči s nějakými lidmi, kteří seděli a ujišťovala jsem se, že vystoupím správně. Do toho se se mnou však začal bavit jeden „týpek“ (nevím, jak ho lépe nazvat), ptal se, kde vystupuju a celkově mi přišel strašně zvláštní. Asi pět minut před zastávkou jsem zjistila, že nemám mobil. Prohledala jsem dvakrát celou kabelku a nikde nebyl. U sebe v kapse jsem ho neměla, tam ho nikdy nenosím (ani se mi tam nevejde), tak jsem se raději ještě došla podívat na místo, kde jsem seděla, ale vše bylo marné. Mobil byl pryč a divný týpek také (vystoupil hned na další zastávce poté, co se se mnou bavil). Když jsem vystoupila, zachvátila mě úplná panika a chtělo se mi brečet, běžela jsem do školy (kam jsem skutečně přišla jen o 20 minut později, což bylo nakonec úplně jedno, protože se stejně mezitím nic nezačalo probírat). Postupně jsem se uklidnila a řekla jsem si, že je to jen mobil, a i když mi to samozřejmě bylo líto, v životě se stanou i horší věci. Aspoň jsem se poučila a doufám, že podruhé se mi to už nestane.

Vyřešit, jaký mobil teď budu používat, nebylo tak těžké – Barča má dva mobily (jeden svůj a jeden pracovní) a využívá jen jeden, tak mi druhý za 4000 Kč prodá. Už teď ho používám a rychle jsem si na něj zvykla, tak snad mi vydrží alespoň do konce pobytu. :-)Akorát už nyní nemám svoje telefonní číslo, takže si ho klidně všichni vymažte z mobilu. Teď nemám číslo vůbec žádné a jediná možnost, jak se se mnou spojit, je Facebook, skype nebo mail.

Slibuji, že příští články už budou veselé a plné fotek. :-) Nevím ale, kdy je napíšu, protože jsme teď hodně aktivní – dnes jsme se vrátili z Uruguaye a zítra už letíme na Iguazú. Krásný týden všem!