Uruguay, část první - Colonia del Sacramento

Uruguay je malá země, která leží ve stínu Argentiny na východ od ústí Río de la Plata do Atlantického oceánu. Téměř všichni studenti, kteří přijíždějí na výměnný pobyt do Buenos Aires, sem podniknou alespoň jednu cestu. Využila jsem Barči pobytu u mě a ve třech (ještě s Jirkou) jsme se vypravili na cestu do tohoto málo známého souseda Argentiny. Během prodlouženého víkendu (vyjeli jsme v pátek večer a vrátili jsme se v pondělí dopoledne) jsme navštívili dvě místa, kam se turisté vydávají nejčastěji – historické městečko Colonia del Sacramento (zapsané dokonce na seznamu UNESCO) a Montevideo, hlavní město Uruguaye. Naši cestu rozdělím do dvou článků; první článek bude popisovat Colonii del Sacramento a druhý Montevideo. Trochu netradičně nejprve popíšu náš den v Colonii a nakonec se s vámi podělím o nějaké fotky.

Do Uruguaye se z Buenos Aires prakticky nedostanete jinak než po vodě – tedy využitím služeb některé ze společností nabízejících přepravu trajektem z Buenos Aires do Colonie del Sacramento. Taková cesta zabere přibližně hodinu a čtvrt a zpáteční jízdenka stojí kolem 2000 pesos (hodně ale záleží na tom, kdy chcete jet – původně jsme plánovali pobyt na Velikonoce, to by nás ale cesta vyšla na dvojnásobek). My jsme se plavili se společností Buquebus, jejíž lodě vyplouvají z Puerto Madera (přístav v Buenos Aires), kde má společnost své sídlo. Před cestou musíte projít terminálem, který vypadá podobně jako na letišti – nejdřív se dostavíte na check-in, kde vám dají palubní vstupenku, a pak procházíte bezpečnostní kontrolou. Nakonec vám znuděný úředník vystaví do pasu razítko oznamující, že opouštíte Argentinu; další úředník přidá vstupní razítko do Uruguaye a můžete vyrazit na cestu. I když ne tak docela – ještě musíte počkat na trajekt, což vůbec není taková samozřejmost, jak se může zdát. Měli jsme vyplouvat ve 22:00, ale nakonec jsme se do trajektu dostali až kolem půl 11. Cesta utekla rychle, trochu jsme se prospali a už jsme vystupovali.

V Colonii jsme se ubytovali v hostelu Sur Hostel, který jsme bez větších problémů našli (Colonia je docela malé město a stejně jako Buenos Aires disponuje dobře pochopitelnou sítí pravoúhlých ulic). Pán na recepci byl velmi milý a sdělil nám, že jsme první Češi, kteří se v hostelu ubytovávají – na recepci visela na zdi mapa plná špendlíků, které označovaly, odkud do hostelu už přijeli hosté. Na zdech recepce byly dokonce vylepené mince a bankovky různých měn (české koruny jsme s sebou ale bohužel nepřivezli). Byli jsme ale trochu nepříjemně překvapeni cenou – platil jsme víc, než jsme čekali. Později jsme si uvědomili, že to bylo zřejmě nevýhodným kurzem, se kterým recepční počítal. Jako nejvýhodnější by se bývalo jevilo platit v amerických dolarech (které jsme s sebou také měli), zaplatili jsme ale v argentinských pesech (uruguayská jsme neměli). Já a Barča jsme zabraly jeden pokoj samy pro sebe a Jirka spal levněji ve sdíleném osmilůžkovém pokoji, i když se ukázalo, že na to docela vyzrál – v celém pokoji byl sám. :-D

Další den dopoledne jsme se vystěhovali (v hotelu jsme dostali dobrou snídani, se kterou jsme původně ani nepočítali) a vyrazili prohlížet si Colonii. Ta nás uchvátila už na první pohled a musím říct, že bych se sem ještě někdy ráda vrátila, i když vím, že se mi to asi nesplní (během tohoto pobytu v Argentině raději navštívím nová místa, kde jsem ještě nebyla). Stejně jako v Tigre, o kterém jsem psala předchozí článek, i v Colonii máte pocit, jako byste byli od ruchu Buenos Aires stovky kilometrů daleko.

Kouzlo Colonie spočívá zejména v jejích starobylých uličkách. Některé domy vypadají trochu ošuntěle, celek ale působí velmi romanticky. Skoro každé místo Colonie je úžasně fotogenické. Fotek jsme tu natřískali opravdu hodně a i bez úprav vypadají krásně!

Colonie je také plná různých muzeí, která jsme si ale odpustili (během jednodenní návštěvy je lepší nasávat atmosféru města; spoustu muzeí máme navíc i v Buenos Aires, takže jsme v Colonii neměli potřebu žádné navštívit). Vstup do jedné atrakce jsme si ale zaplatili – vyšplhali jsme na maják kousek od řeky. Výhledy byly skvělé, v dálce jsme dokonce rozeznali mrakodrapy Buenos Aires na druhém konci Río de la Plata (foťák by je ale asi nezachytil).

Dalším velkým lákadlem Colonie jsou auta – veteráni. Většina z nich je tady spíš uměle vysazena pro turisty, vůbec ale nepůsobí jako pěst na oko – naopak, dokonale se hodí k místní atmosféře. Cituji průvodce Rough Guide: „Dnes už jich je sice o dost méně, a rozhodně jich není tolik jako třeba v Havaně, ale dobře zachované staré automobily jsou v ulicích města dodnes běžným jevem.“ Havana… ano, právě tady jsme se s Barčou rozhodly, že příští rok pojedeme na Kubu. Myslím, že Havana bude mít přesně takovou atmosféru jako Colonia.

Na této straně Río de la Plata je řeka mnohem méně znečištěná a ačkoliv má pořád stejně hnědou barvu, koupání tady je bezpečné. Sice jsme se nevykoupali, ale namočili jsme si aspoň nohy a odpočinuli si na jedné místní plážce. Pláže se tu táhnou v délce více než pět kilometrů, nám ale postačila malá pláž v centru města nedaleko přístavu. Jirka šel potom hledat výhodný kurz za argentinská pesa (my s Barčou jsme si už předtím vyměnily dolary) a s Barčou jsme toho využily k procházce místního trhu se suvenýry. Nedaleko od něj jsme si také daly výborný hamburgr (o něm jsem psala v článku o jídle, přiložila jsem i fotku). Potom už jsme se všichni vypravili zpět do ubytování vyzvednout věci a vyrazili jsme k autobusovému nádraží, odkud jsme se vydali do Montevidea. Jak jsem zmiňovala na začátku článku, o Montevideu bude samostatný článek. Teď se můžete pokochat některými fotkami z Colonie. :-)