Neflákám se! ... Aneb jak pokračuje moje studium

Tento článek možná nebude tak zajímavý jako články o cestování, ale musím si pořád připomínat, že škola je vlastně to hlavní, kvůli čemu tady jsem – takže si jeden článek po dlouhé době zaslouží. Jak jsem psala v úvodním článku o škole, studuji tady čtyři předměty. Nyní každý zvlášť proberu a podělím se s vámi o to, co musím na každý předmět dělat.

Nejvíc času mi zabírají předměty „Diktatura v 60. a 70. letech“ a „Řízení lidských zdrojů“. V předmětu o diktatuře máme hodně četby – na každý týden je třeba přečíst tak 50 stránek (někdy i více), většinou ve španělštině, někdy i v angličtině. Články bývají docela zajímavé, ale hodně, hodně podrobné. Na tento předmět mám jako na jediný všechny materiály vytisknuté, čtu tedy přímo z papírů a podtrhávám si důležité věci (ty nejdůležitější si vybarvuji Jirkovými pastelkami :-D). Někdy máme kromě četby také za úkol shlédnout nějaký dokument, už jsem takhle viděla dva dokumenty (každý trval asi hodinu a půl). Jedná se většinou o černobílé filmy z 60. nebo 70. let. Ve škole pak analyzujeme texty a dokumenty, které jsme si přečetli a shlédli doma. Proto je příprava opravdu docela nutná. Kromě toho nám profesorka (Kanaďanka žijící v Buenos Aires) vykládá chronologický sled událostí během diktatury (ale i kontext před ní), takže si z hodiny odnáším docela dost vlastních výpisek. Věnujeme se nejen diktatuře v Argentině, ale i v Chile a Uruguayi (Chile a Uruguay jsme zrovna dělali celou minulou hodinu). Na tento předmět jsem již odevzdala jednu třístránkovou esej (o pochodu 24. března – pokud si vzpomínáte, také jsem o něm psala samostatný článek) a příští týden budu psát další. Kromě toho máme napsat desetistránkovou monografie (menší bakalářku :-D) a ve dvojici připravit prezentaci. Prezentaci budu mít se Španělkou (tedy vlastně Katalánkou) Queralt o organizaci H.I.J.O.S. Stejně jako odevzdání monografie je naše prezentace naplánovaná na 9. června. Příští týden máme odevzdat jedno – až dvoustránkový návrh monografie, s jejímž tématem jsem si dlouho lámala hlavu. Nakonec jsem se rozhodla psát o konání mistrovství světa ve fotbale v Argentině v roce 1978 (který Argentina zrovna vyhrála), jehož konání bylo dost kritizované vzhledem k tomu, že jen pár bloků od stadionu (a shodou okolností i od naší školy) se nacházelo největší centrum, ve kterém se shromažďovaly zadržené osoby, které pak zmizely či zemřely. K tématu jsem našla i docela dost zdrojů (což je také jedna z podmínek, musíme mít alespoň osm kvalitních zdrojů), teď už jen čekám na schválení tématu profesorkou (v něž doufám a modlím se). :-) Myslím, že je vidět, že přípravy na tento předmět je opravdu víc než dost.

Na řízení lidských zdrojů máme také hodně četby. Nemám ji vytištěnou, ale čtu ji přímo z počítače a u toho si dělám poznámky do sešitu. Každý článek má rozsah 20-50 stran a na každý týden máme většinou jeden, někdy i dva články. Výpisky si dělám, protože si myslím, že za dva měsíce, až bude test, si už přečtené informace opravdu nebudu pamatovat a číst to celé těsně před testem se podle mě časově nedá zvládnout, nehledě na to, že test bude na konci semestru, kdy budu mít opravdu hodně práce. Kromě toho na tento předmět občas píšeme nějakou esej – většinou jednostránkovou, maximálně dvoustránkovou – už jsem takto odevzdala tři. Dále budeme muset udělat týmovou práci týkající se Googlu (příští týden máme naplánovaný skype hovor se synem našeho profesora; jeho syn pracuje pro Google v Londýně). Na konci semestru pak budeme psát test a s Jirkou jsme navíc dostali úkol připravit prezentaci o kulturních rozdílech mezi Argentinou a Českou republikou.

Nebýt těchto dvou předmětů, nedělám prakticky nic, protože další dva předměty už zaberou mnohem míň času. Na předmět Mezinárodní vztahy v Latinské Americe (který máme v angličtině) se prakticky nepřipravuji. Sice nám profesor neustále slibuje, že nám dodá do informačního systému četbu, ale zatím tak neudělal a navíc se vyjádřil v tom smyslu, že pro úspěšné napsání testu četbu vlastně ani nebudeme potřebovat. Test budeme psát tuto středu a zvláštní je, že ho budeme psát doma – v 17 hodin, kdy kurz běžně začíná, nám ho odešle mailem a do 19 hodin máme čas na jeho vyplnění a odeslání zpět. Je jasné, že na takový test nemá moc cenu učit se něco nazpaměť, tak doufám, že bude možné zvládnout ho i bez učení. Závěrečný test z tohoto předmětu nemáme, ale musíme udělat individuální prezentaci a na konci semestru odevzdat memorandum na vybrané téma (které bude mít asi pět stránek). Téma prezentace si každý volí sám, já budu psát o populaci Indiánů v zemích Jižního cípu (tedy v Argentině, Chile a Uruguayi). Prezentace bude mít asi 15-20 minut, takže předpokládám, že extrémně do hloubky nepůjde.

Čtvrtý předmět, který mám, je předmět o peronismu. Na tento předmět v podstatě také nemáme četbu (v informačním systému nějaká je, ale není jí moc a profesor říkal, že to důležité nám bude dávat vytištěné v hodině), ale o hodině si dělám poznámky toho, co profesor vypráví. Přijde mi, že v tomto předmětu nemá moc systém – některé věci říká zmatečně, hodně přeskakuje a často se k probírané látce dostaneme až v polovině hodiny (první polovinu probírá aktuální dění a titulky novin – neříkám, že to není zajímavé). I z tohoto předmětu nás čeká průběžný test, a to během dvoutýdenní pauzy, kterou budeme mít od 1. do 15. května (a jejíž druhou polovinu využijeme k cestě do Patagonie :-)). Test bude také domácí a jelikož na něj budeme mít celé dva týdny, předpokládám, že ho zvládneme a také nebude nutné se nijak předem připravovat. Pak nás čeká ještě závěrečný test, který už bude prezenčně ve škole v průběhu zkouškového období v červenci. Termín zatím nevíme, ale bude to jediná zkouška, kterou nebudeme mít hotovou do konce semestru, tedy přetáhneme si ji až do července. To je dobře hlavně vzhledem k cestování, které v červenci plánujeme (chceme jet ještě na jednu delší – rozuměj leteckou - cestu).

Tento článek beru jako takové shrnutí pro sebe, co budu muset vlastně ještě všechno udělat, než se vrátím domů (a také, abyste si nemysleli, že se tu flákám!). Domů se vrátím ode dneška přesně za 100 dní (v ČR už je ale v době psaní článku zítřek, takže za 99 dní). Zatím mi přijde, že mi to tu rychle utíká a mám pocit, že vůbec nestihnu navštívit všechno, co bych chtěla. Na jednu stranu se domů těším, na stranu druhou bych se ale nezlobila ani v případě, kdyby teď někdo třeba na týden zastavil čas. :-)

Přeji všem vydařený start do nového týdne a i za vás doufám, že se v Česku konečně umoudří počasí. Tady je zatím stále krásně - máme kolem 20 stupňů, většinu dnů svítí sluníčko a venku se dá chodit někdy v mikině, ale někdy ještě v tričku (a někdy je i tak horko). 

P.S: Tento článek píšu v rámci prokrastinace při vypisování poznámek z textu na řízení lidských zdrojů. Takže... takže se přece jen trochu flákám. :-)

P.P.S: Neflákám se ani na blogu. Za uplynulých 7 dní jsem napsala celých 9 článků... takže jsem dokonce překonala limit jeden článek za dva dny, který jsem vyhlásila minulé pondělí.