Vodopády Iguazú, jeden ze sedmi přírodních divů světa

Pokud jste pilní čtenáři mého blogu, máte již určitě prohlédnutý fotospeciál z vodopádů Iguazú. Tím jste už vstřebali veškerou nádheru, kterou vodopády nabízí – takže teď můžete přestat číst a tenhle článek klidně přeskočit, protože slova v případě Iguazú prostě nedokážou popsat to, co zachytí fotky nebo ještě lépe vaše vlastní oko. Pro ty, kteří se přesto rozhodnou u článku vydržet, prozradím, že v článku bude několik informací, na které se vás na konci zeptám – takový osobní minikvíz, na kterém si můžete ověřit, jestli jste pozorní čtenáři. :-)

Na Iguazú jsme se vydali letecky, i když je tu i alternativa autobusu (ale necelé dvě hodiny letu ve srovnání s 20 hodinami v autobuse za skoro stejnou cenu… po čem byste sáhli?). Využili jsme služeb „pralesních aerolinek“ Aerolíneas Argentinas – pralesní jsme jim začali říkat proto, že se až do poslední chvíle zdálo, že přistáváme do pralesa. Kolem letiště nebylo nic než zeleň. Jsem zvědavá, jak aerolinky podle této logiky pokřtíme po cestě do Patagonie, kam jedeme hlavně obdivovat ledovce. :-) Po příletu jsme zjistili nemilou věc – na Barči odbaveném kufru chybělo jedno kolečko. Hned na letišti jsme se to snažily vyreklamovat (snažily = já a Barča; jinak s námi ale cestoval i Jirka), ale celý proces potrvá zřejmě delší dobu a ideálním výsledkem by bylo proplacení nového kufru ze strany Aerolíneas.

Vodopády Iguazú jsou největší soustavou vodopádů na světě – celá soustava je tvořena asi 280 samostatnými vodopády. Ačkoliv jsou masivní a rozsáhlé, nejsou příliš vysoké – sice jsem v životě tak vysoké vodopády neviděla, ale co je jejich 70 metrů výšky oproti téměř jednomu kilometru, který překonává nejvyšší vodopád na světě, Salto Angel ve Venezuele. Vodopády jsou rozděleny mezi území dvou států – Argentiny a Brazílie – i když docela nerovnoměrně, protože Argentině patří 80 % vodopádů a chudák Brazílie musí vystačit s 20 % (i když, co by za ně dala třeba Česká republika, že :-D). Z obou stran jsou vodopády chráněny národním parkem, přičemž oba můžete navštívit – jeden den z argentinské a druhý z brazilské strany.

Návštěva argentinské strany vám zabere celý den. Lepší je vyrazit už brzy ráno a chytit třeba hned první autobus jedoucí z Puerta Iguazú v 8 hodin. My jsme měli bohužel smůlu – několik minut jsme čekali na zastávce, než jsme si uvědomili, že dneska se autobusem nikam nedostaneme – byla celonárodní generální stávky dopravy. Naštěstí stál poblíž sympatický taxikář, se kterým jsme se svezli nejen na vodopády, ale i cestou zpět z vodopádů a také poslední den cestou na letiště. Jmenoval se Dante, měl italské předky a po cestě jsme se od něj dozvěděli různé zajímavosti – například to, že na Iguazú občas někdo spáchá sebevraždu skokem přímo do peřejí Ďáblova chřtánu (nejmasivnějšího z vodopádů). Dante nás vysadil hned u vstupu do parku, kde jsme zaplatili 500 pesos a vydali se za dobrodružstvím, které jste již viděli zdokumentované ve fotospeciálu.

Vodopády jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a rovněž byly vyhlášené jedním ze sedmi přírodních divů světa. Sice jsem ani jeden z ostatních šesti neviděla na vlastní oči, s jistotou ale můžu říct, že komise (nebo kdo seznam sestavoval) rozhodně neudělala chybu – Iguazú vám prostě vezmou dech! To si tak celý den chodíte po chodníčcích mezi vodopády, fotíte si tu nádheru, občas se osvěžíte menší sprškou (to když se přiblížíte velmi blízko k nějakému z vodopádů) a k tomu se ještě trochu opálíte (na Iguazú je prý hezky celý rok; my jsme jeli v dubnu, který odpovídá v podstatě našemu říjnu, a zima nám rozhodně nebyla – mazali jsme se, trochu jsme se opálili, hodně jsme pili a často vyhledávali stín). Své ohromení vodopády vyjádřila i někdejší první dáma USA Eleanor Rooseveltová, která prohlásila: „Chudák Niagára!“

Když už budete unaveni chozením po chodníčcích a obdivováním vodopádů, můžete se osvěžit zmrzlinou tak, jak jsme to udělaly my (udělaly = já a Barča). Musíte si ale přitom dát pozor na zvídavé a někdy docela drzé a otravné nosály – na jídlo od turistů jsou zvyklí a nejenže loudí, ale jsou schopní se o něj mezi sebou dokonce poprat. Viděli jsme jeden z takových soubojů, který skončil tak, že si jeden z nosálů hrdě odnesl na strom empanádu. Kromě nosálů ale při prohlídce nejspíš uvidíte i různé druhy pestře zbarvených ptáků a motýlů.

V národním parku sice nachodíte pěkných pár kilometrů, jen po svých ale nepůjdete – v ceně vstupenky už máte zahrnutou jízdenku na vláček, který jezdí mezi jednotlivými trasami mezi vodopády. Všichni turisté ho využívají při cestě na zřejmě největší lákadlo argentinské strany – vyhlídku u Ďáblova chřtánu, nejmasivnějšího ze všech vodopádů, který se stáčí do tvaru podkovy. Kromě vláčku můžete využít i loď – buď v rámci vstupenky pouze na ostrov Isla San Martín a zpátky, nebo za přibližně 900 pesos (!) můžete jet lodí přímo k vodopádům.

Argentinská strana nabízí skutečně autentické zážitky, kdy vodopády pozorujete zblízka, občas na vás začne poprchávat a fotíte ostošest – ale minimálně co se focení týče, má co nabídnout i brazilská strana. Tam vám stačí na prohlídku půlden – my jsme brazilskou stranu vodopádů spojili s návštěvou ptačího parku a elektrárny Itaipú (nebojte se, určitě vás neochudím ani o tyto zážitky.) :-) V Brazílii jsme byli 7.dubna, čímž můžu říct, že jsem letos byla v asi nejexotičtější destinaci, kde jsem kdy oslavila narozeniny. :-)

I na brazilské straně je vybudován systém chodníčků, připravte se ale na mnohem větší nával turistů – cesta tu je jen jedna, neexistují různé trasy a vzhledem k tomu, že celá trasa měří jen asi kilometr a půl, je na ní dost našlapáno. Každou chvíli se ale budete zastavovat a fotit si, co jste předchozí den navštívili v Argentině (nebo co v ní hodláte navštívit další den – záleží, jaké pořadí si zvolíte). Na konci stezky vás čeká zlatý hřeb brazilské strany – nádherná vyhlídka na Ďáblův chřtán a možnost vyjet výtahem o několik metrů výš, kde jsou výhledy prostě nepřekonatelné a odkud jsem vyfotila následující fotografii. Brazilská strana tedy není tak rozsáhlá jako argentinská, budete se na ní víc tísnit a za dvě až tři hodinky ji budete mít prohlédnutou, já jsem si z ní ale odnesla nejkrásnější fotku, kterou jsem na Iguazú vyfotila.

A nyní zmiňovaný KVÍZ. Tak schválně… na kolik otázek jste odpověděli správně? Odpovědi si můžete ověřit výše v textu a také v komentáři pod článkem.

1.      Kolik procent vodopádů Iguazú přibližně náleží Argentině?

a.       20 %

b.      50 %

c.       80 %

2.      Jak se jmenuje nejmasivnější z vodopádů?

a.       Čertovy vidle

b.      Ďáblův chřtán

c.       Luciferovy zápalky

3.      Kdo při pohledu na vodopády Iguazú prohlásil „Chudák Niagára“?

a.       Donald Trump

b.      Miloš Zeman

c.       Eleanor Rooseveltová

4.      Které zvíře od vás v národním parku bude nenasytně loudit jídlo?

a.       Nosál

b.      Mravenečník

c.       Lama alpaka

5.      Jak se budete nejčastěji přepravovat po národním parku?

a.       Na kole

b.      Pěšky

c.       Autobusem

Podívejte se, kolik odpovědí máte správně a podle toho se zařaďte do jedné z následujících skupin:

5 správných odpovědí: PŘEBORNÍK - Nejen, že jsi pozorný čtenář, ale nyní se můžeš považovat také za odborníka na vodopády Iguazú. Čti dál Slunce, maté, tango a můžeš se stát přeborníkem i v dalších oblastech. :-)

4 správné odpovědi: ZNALEC – I mistr tesař se někdy utne! Asi se ti zrovna začala vařit voda na čaj a jeden odstavec ti zkrátka unikl. Dál už jsi byl ale pozorný, protože jsi zodpověděl správně 80 % otázek. Když jsme u těch 80 % ... byla to tahle chyba? :-)

3 správné odpovědi: POŽITKÁŘ – Článek se ti líbil, ale nechal ses trochu unést dojmy z místa, takže jsi zapomněl zapisovat do mozku faktické údaje, na kterých byl test založený. To ale vůbec nevadí, protože fotogalerii sis určitě užil naplno! :-)

2 správné odpovědi: NEDOČKAVEC – Běžně býváš pozorný čtenář, ale když sis na začátku přečetl, že na konci článku se chystá kvíz, nedočkavě jsi se vrhl téměř až na konec. Vrať se na začátek a vyhledej si tři chybějící informace, které ti unikly. :-)

1 správná odpověď: NOVÁČEK – Zřejmě jsi na blogu nový a ve změti článků se zatím neorientuješ, proto jsi článek pouze přelétl očima a utkvělo ti v hlavě jen 20 % informací. Na druhou stranu… jak jsem říkala – co by dala Česká republika za to, kdyby vlastnila 20 % Iguazú. :-)

0 správných odpovědí: DIVÁK – Nový díl Ulice tě asi zaujal natolik, že jsi zapomněl článku věnovat veškerou pozornost, která mu původně měla být určená. To vůbec nevadí – třeba tě víc zaujme příští článek. :-)