Jak chutná Argentina

Argentina chutná jednoznačně báječně, tedy alespoň za předpokladu, že máte dost peněz. Je tu totiž dost draho, což se netýká pouze restaurací (jídlo včetně pití a spropitného pořídíte přinejlepším za 300 Kč – důležité je také počítat s tím, že mnohé restaurace si samy účtují příplatek za obsluhu), ale i běžného jídla v supermarketu. Přesto jsem si řekla, že až tu bude Barča, nebudeme se příliš omezovat a ochutnáme také nějaká typická jídla. V tomto článku vás tedy provedu našimi gastronomickými zážitky (nejen, ale hlavně) v Buenos Aires.

Nemůžu začít jinak než masem, které si s argentinskou kuchyní většina lidí spojí asi nejvíc. Maso se tu jí na všechny možné způsoby, nejčastější je ale asado (hovězí steak) a parilla (různé části masa podávané na malém grilu). Obojí jsme ochutnali v jedné z několika restaurací v Puerto Iguazú při našem výlety na vodopády. A abyste si nemysleli, že mám hrubku ve slově „ochutnali“ – na večeři jsme byli ve třech, tedy včetně Jirky. Objednali jsme si parillu pro dvě osoby (což nám bylo doporučeno jako dostačující a ukázalo se, že bychom se tím najedli i čtyři), která obsahovala různé druhy masa – žebírka, kuře, klobásy, jitrnici a vnitřnosti (ty jsem raději neochutnala). Parilla se servíruje přímo na malém grilu, který je přinesen na stůl a každý si z něj pak nabírá. K tomu jsme si dopřáli zmiňované asado, které jsme chtěli „bien cocido“ (dobře propečené) a nechali jsme si ho nakrájet na tři kousky. Jako přílohu jsme zvolili zeleninový salát a domácí opečené brambory (ve kterých bylo spousta a spousta stroužků česneku). K masu si každý mohl dát různé omáčky, z nichž nejtypičtější je chimichurri (směs zeleniny, pepře a soli). Musím říct, že jsme si opravdu náramně pochutnali, až jsme téměř měli problém dojít po večeři domů.

I když se to může zdát zvláštní, jedním z nejtypičtějších jídel v Argentině je pizza (díky velkému množství italských přistěhovalců). S Barčou jsme se rozhodly, že místní pizzu ochutnáme a k tomuto účelu jsme zvolily restauraci v centru Buenos Aires. Všechny pizzy (jejich výběr rozhodně nebyl tak bohatý, jak jsme zvyklí z českých pizzerií) se nabízely ve třech velikostech – grande (velká), chica (malá) a individual (individuální). Číšník nám doporučil dát si individuální pizzu, protože velká by prý pro jednu osobu byla… prostě moc velká. :-) To ale nevěděl, kolik toho jsou Češi schopni zkonzumovat – přinesená pizza byla docela malá a ne že bychom po ní měly vyloženě hlad, ale že bychom byly přecpané, to se také říct nedalo.

Další chuťový zážitek jsme měly v Uruguayi, kde jsme si dopřály bohatě obložený hamburgr na místním trhu. Ne že by se jednalo o kdovíjakou specialitu, ale měly jsme na něj chuť a 70 pesos jsme za něj obětovaly.

 ... a ještě zmrzlina tamtéž.

Po návratu z Uruguaye jsme šli opět ve třech, tedy i s Jirkou, do jedné restaurace v centru Buenos Aires, na kterou jsme natrefili náhodně při cestě. Zaujala nás hlavně cena 70 pesos za polední menu (i když jsme museli povinně zkonzumovat pití a restaurace si sama započítala nemalou částku za obsluhu). V této restauraci jsem si dala kuřecí závitek s omáčkou ze čtyř sýrů, Barča měla řízek z cukety a Jirka peruánskou specialitu lomito (maso se zeleninou a hranolky s rýží).

Když už jsem u peruánského jídla, musím zmínit, že jsme navštívily také typickou peruánskou restauraci. Můj kamarád Rober z El Graduada je Peruánec a trval na tom, že nás s Barčou pozve na večeři, abychom poznali také jinou kuchyni. Nakonec se k nám připojila ještě kamarádka Carol z Brazílie a ve čtyřech jsme strávili celkem příjemný večer. Veškeré výdaje šly na účet Robera. I když jsme mu nabízely „spoluúčast“, odmítl a celý téměř 1500pesový účet zaplatil sám (tedy víc než 2000 Kč). Objednal nám předkrm v podobě pikantní směsi mořských plodů, i když se později ukázalo, že jak cena, tak velikost porce odpovídají hlavnímu jídlu. Osobně jsem se cítila plná už po tomto předkrmu, který jsem ani celý nedojedla, ale hodování pokračovalo hlavním chodem. Rober mi doporučil zelené těstoviny (těstoviny se špenátovou omáčkou) a Barče rizoto z mořských plodů. Protože to byly opravdu velké porce, snědly jsme toho jen trochu a zbytek si nechaly zabalit, což znamenalo, že jsme měly jídlo ještě na další den na večeři. :-)

Na dobré a levné jídlo jsme s Barčou narazily také v čínské čtvrti v Buenos Aires. Nejprve jsme sice prošly okolo několika stánků s všelijakými čínskými specialitami (jako třeba kuřecí pařátky, ze kterých mi rašila husí kůže), nakonec jsme ale zakotvily ve stánku s rychlým občerstvením, kde jsme si daly kuřecí řízek v housce. Řízek je zde velmi oblíbený a častý pokrm a nikdo mu tu neřekne jinak než „milanesa“. I s houskou a hranolkami nás vyšel na 55 pesos.

... dali byste si lákavé kuřecí pařátky? :-D

Když už jste v Argentině a chcete se levně najíst, můžete zkusit také stánky s občerstvením, které nabízejí choripán (složenina slov chorizo – klobása a pan – chléb). Já už jsem chorizo jednou měla, ale Barča mu při návštěvě čtvrti La Boca neodolala.

Nebyly bychom to my, kdybychom si nedaly také něco sladkého. A protože kavárna není jenom o tom, co si dáte, ale také o tom, jakou atmosféru kolem sebe nasáváte, navštívily jsme tři zajímavé a osobité kavárny. První a nejznámější z nich je Café Tortoni, která leží v srdci města na Avenida de Mayo. Dříve se zde scházeli známí argentinští spisovatelé a dnes je kavárna velkým lákadlem pro turisty. My jsme šly za deště, což se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, protože jsme další dny před kavárnou viděly zástupy turistů, kteří čekali na to, aby se vůbec mohli dostat dovnitř!

A co že jsme si daly dobrého? K pití to nemohlo být nic jiného než submarino – argentinská obdoba horké čokolády. Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že o submarinu jsem tady na blogu už dřív psala – je to horké mléko servírované s tyčinkou čokolády, která se v mléku pomalu rozpouští. Abychom potěšily naše mlsné jazýčky, k submarinu jsme si objednaly dortíky.

Neplánovaně jsme si do kavárny zašly také v knihkupectví Ateneo, které má kavárnu přímo uvnitř. Barča si objednala kolu, já jsem ale skončila opět u submarina.

Do třetice všeho dobrého jsme si dopřály poslední den pobytu v kavárně 36 Billares, která je známá tím, že se zde hraje kulečník – a ve které jsem už dříve sama byla na svém prvním submarinu v Argentině. Nyní jsme si daly opět submarino (jak jinak!) a k němu facturas (sladké pečivo).

Méně autentický zážitek nabízí samozřejmě také návštěva McDonaldu – i když jsem ji v Argentině zatím docela odmítala (protože tu přece můžu najít mnohem autentičtější kulinářské speciality než mekáč), při jednom z poměrně horkých dní jsme neodolaly alespoň zmrzlině. A zmrzlina není hamburger a do babího léta se přeci skvěle hodí. Tak. :-)

Když už jsme u sladkostí, přidám sem i fotku typického argentinského velikonočního koláče, který jsme ale nevyzkoušely. Nějak už mi na něm pro všechny kavárny v žaludku nezbylo místo. Umím si ale představit, že bude také dobrý. :-)

Další nezdravostí, kterou jsme si s Barčou dopřály, byly skvělé hranolky Rocking Chips. Stánek s nimi mě zaujal při výletě do Tigre – stejné jsem ochutnala už na foodfestu v Buenos Aires a protože byly opravdu dobré, daly jsme si je i teď. Není to tedy úplně typická argentinská pochoutka, ale zastávám názor, že když mám na něco chuť, tak si to prostě dopřeju. :-)

Nesmím zapomenout na fotku pohoštění, které jsem pro Barču přichystala na den jejího příletu. Nemůžu se sice chlubit ničím vlastnoručně vyrobeným, ale i koupené jídlo se cení. :-) Připravila jsem různé druhy empanád (empanáda je slaný piroh plněný masem, sýrem, zeleninou, olivami atd.), medialunas (v podstatě jako naše croissanty), dulce de leche s bagetou (dulce de leche je sladký krém, dle Barči podobný našemu karamelovému Salku) a alfajor (kulatá piškotová sušenka podobná našemu perníku; často obsahuje dulce de leche). Ještě co se týče dulce de leche – podle mého průvodce se podobné směsi jako dulce de leche připravují také v Brazílii, Francii a Itálii a obdobu dulce de leche mají také v Chile, tu ale Argentinci pokládají za podřadnou. Tak pozor na to. :-)

Kromě jídla jsme si samozřejmě pochutnávaly na výborném argentinském vínu, které je kvalitní, i když koupíte to nejlevnější za 50 pesos. Už se těšíme, že v Praze zajdeme na nějakou degustaci argentinských vín. Můžete se téměř s jistotou vsadit, že všechna budou z vinařské oblasti Mendoza.

Dalším typickým argentinským nápojem je maté, které dalo také název tomuto blogu – v některém z budoucích článků vás seznámím s jeho přípravou (která je skutečně jednoduchá!). Maté si oblíbila i Barča a dokonce si koupila hrníček na maté a samotné maté, které si přivezla zpět do Česka. U nás se dá sice také sehnat, ale je o poznání dražší než v Argentině – tady je to jedna z věcí, která je opravdu docela levná.

Neodolaly jsme ani skvělému tropickému ovoci, které jsme koupily v Paraguayi. Ananas byl skvělý a papáju jsem jedla poprvé v životě! Její konzumace zrovna vyšla na moje narozeniny, a tak mi Barča připravila provizorní narozeninový dort. :-) V Brazílii jsme pak zkusili další exotickou mňamku – kokosovou vodu podávanou přímo z naraženého kokosu. Pro mě to byl skutečně exotický zážitek!

Aby to nevypadalo, že jsme pořád jen chodily do restaurací, přidám i fotku jídla, které jsme si uvařily u Barči v bytě.

Kromě toho jsme si dosyta užili (měkké i – tedy včetně Jirky) hotelových (nebo spíš hostelových) snídaní při našich cestách. Ty vypadaly vždy stejně – tousty, dulce de leche a marmeláda. Na Iguazú k tomu přibyl dokonce i pomeranč. Jak Barča poznamenala, tahle snídaně opravdu nebyla bohatá na bílkoviny. :-)

Když už jsem začala psát článek o jídle, přidám sem také fotku, která sem sice možná tak úplně nepatří, ale to nevadí – cestou z vodopádů Iguazú jsme v letadle dostali sušenku Milka a nápoj.

Nakonec bych chtěla poděkovat Frantovi, který mi po Barče poslal celou velkou sklenici nutelly (už je úspěšně snědená) a rovněž velký kornout slaných oříšků (také snědený). Nesmím zapomenout ani na mamku, která mi poslala müsli, sušenky a ovesné vločky. Děkuji! :-)

P.S: V tomhle článku jsem použila hodně Barči fotek, protože fotila víc než já a její fotky jsou také kvalitnější. :-)