Slunce, maté, tango: Uruguay, část druhá

V tomto článku vás čeká slíbené pokračování vyprávění o naší cestě do Uruguaye. Přesuneme se do neděle, kterou jsme celou věnovali hlavnímu městu Uruguaye, Montevideu. Protože můj průvodce Argentinou už Montevideo nepokrývá (Colonii del Sacramento ano, protože to je přeci jen nejčastější cíl jednodenních výletů z Buenos Aires), zapátrám na wikipedii, abych vás s městem mohla trochu seznámit.

Montevideo je hlavní a největší město Uruguaye, ve kterém žije přes jeden milión obyvatel. To se sice nezdá jako velké číslo (zvlášť ve srovnání s Buenos Aires), ale když uvážíme, že celou Uruguay obývá jen něco málo přes tři miliony Uruguayců, zjistíme, že celá třetina obyvatel žije v hlavním městě. Podle wikipedie je Montevideo označováno za nejbezpečnější město celé Latinské Ameriky (Uruguay je zároveň označována za pravděpodobně nejbezpečnější a zároveň nejevropštější zemi kontinentu). Název města (jak jsme se později dozvěděli při prohlídce paláce Salvo) je odvozen z portugalských slov „Monte Vi Eu“, která při své výpravě vyřkl mořeplavec Fernando Magalhaes. Montevideo jako takové je sice rovné jako placka, ale na jeho kraji je pahorek označovaný jako Cerro (kopec), který měl zřejmě Magalhaes na mysli.

Nedá mi to, abych sem nedala i fotku z wikipedie, která mě prostě fascinuje! Jedná se o pohled na Río de la Plata (v překladu „Stříbrná řeka“), což je společné nálevkovité ústí řek Uruguay a Paraná. Río de la Plata je považováno za vůbec nejširší ústí na světě. Na fotce je vidět, že má sytě hnědou barvu – to není špína, ale železo a sedimenty, na které je ústí bohaté (i když je pravda, že minimálně z argentinské pravdy je řeka dost špinavá). Na severu (tedy na spodním okraji fotky) si všimněte různých ostrůvků – to je právě oblast delty řeky Paraná a města Tigre, o kterém je jeden z předchozích článků. To obrovské město vpravo je Buenos Aires, naproti němu je na druhém břehu řeky na malém výběžku vidět nepatrná Colonia del Sacramento a v místě, kde řeka přechází v oceán (a hnědá barva v modrou) je vidět Montevideo. Přímo v Montevideu se barva vody mění v závislosti na postupu proudů a střídá se tak hnědá a modrá. Na fotce je dobře vidět, jaký trpaslík je Montevideo ve srovnání s Buenos Aires.

Do Montevidea jsme dorazili navečer autobusem z Colonie. Místním MHD (= autobusem – jiný typ městské hromadné dopravy tu neexistuje) jsme se přepravili do našeho ubytování v centru. Hned na začátku vysvětlím, jaké jsme s ubytováním měli trable – strávili jsme zde dvě noci, ale ani na začátku při příjezdu, ani v průběhu a dokonce ani při odjezdu po nás nikdo nechtěl žádné peníze. Nechali jsme to tedy být, ale hned po příjezdu do Buenos Aires jsem měla v mailu tři zprávy od onoho ubytování o tom, že jsme nezaplatili. Nakonec jsme situaci vyřešili tak, že jsme jim poslali peníze přes Western Union, ale jejich přístup mi přišel docela neohleduplný. V mailu se jevili dost naštvaně a netrpělivě, ačkoliv neplacení nebyla naše chyba (myslím, že toto by si měli pohlídat oni sami). S Uruguayci, o kterých můj průvodce píše, že je to nejpřátelštější národ v Latinské Americe, máme tedy trochu jinou zkušenost. Ale celý pobyt se řídím heslem „co tě nezabije, to tě posílí“ – takže to beru jako další důležitou zkušenost. :-)

Celou neděli jsme měli na prohlídku města. Jirka měl docela dobře nastudované, co vše bychom měli vidět. Za den jsme podle mě poznali opravdu vše důležité z města (není tady toho tolik jako v Buenos Aires, to ani zdaleka) a nachodili jsme více než 15 kilometrů. Od té doby, co mám mobil, který předtím vlastnila Barča, více toho nachodím – mobil mi měří a pravidelně hlásí, kolik kilometrů už jsem daný den ušla; to mě docela motivuje k tomu chodit víc.

Středobodem města je náměstí Plaza Constitución (náměstí Ústavy), na kterém se soustředí několik zajímavostí. Uprostřed náměstí je jezdecká socha generála Artigase, který osvobodil Uruguay od španělské nadvlády; pod sochou je v podzemí také jeho hrobka, kterou lze zdarma navštívit (což jsme také udělali :-)). Náměstí zdobí četné palmy, je tu ale také jedna stavba, která ho docela hyzdí – architektonicky nepovedený dům s názvem Ciudadela. Symboem Montevidea je ale palác Salvo, který také leží na tomto ústředním náměstí a který jsme dokonce navštívili (v rámci prohlídky s průvodcem, který mluvil španělsky a anglicky). Prohlídka trvala asi hodinu a nejzajímavější na ní byla určitě její první polovina – vyjeli jsme výtahem do posledního patra a mohli se kochat rozhledem po městě. Nádhera! Ještě dodám, že velmi podobný palác od stejného architekta se nachází také v Buenos Aires (kde ovšem, na rozdíl od Montevidea, není ani zdaleka nejdůležitější stavbou ve městě) - tady se jmenuje Palacio Barolo.

Po prohlídce jsme pokračovali dál do města a narazili jsme na další vyhlídkový bod, o kterém jsme předem ani nevěděli a o němž jsme se dozvěděli náhodou při návštěvě informačního centra. Budova, ve které je vyhlídka, vypadala docela nenápadně a nevedly k ní žádné ukazatele. Výtah nás ale dovezl až do posledního patra a odtud se také nabízely úchvatné výhledy na Montevideo.

Pokračovali jsme na bleší trh, o kterém jsme byli informováni v informačním centru. Jednalo se o trh, kde každý prodával, co doma našel – většina věcí byla položena jen tak na zemi, někteří prodejci disponovali stánky. Myslela jsem, že na trhu nebude možné sehnat nic zajímavého, ale opak byl pravdou – Barča si tu vyhlídla a nakonec i koupila hezké džíny, a to v přepočtu pouze za necelou stovku! Takže návštěva blešáku se vyplatila. V normálním stánku (tedy s novými věcmi) jsem si pak koupila tričko s nápisem Uruguay (a Jirka mě následoval).

Z blešáku jsme se už vydali do čtvrti Positos, kam jsem se těšila úplně nejvíc. Je to čtvrť ležící přímo u moře, je lemovaná hezkými plážemi a hlavně se tu nachází nápis Montevideo, který je docela známý. Myslela jsem, že nápis bude bílý, ale překvapil mě tím, že byl natřen na modro a obsahoval obrázky zobrazující tango (Montevideo o sobě hlásá, že je kolébkou tanga, i když to tak určitě není, protože pravé tango se podle mě tančí hlavně v Buenos Aires). Pravda ale je, že na internetu jsem předtím našla nápis v různých barvách, takže asi svůj nátěr občas mění. Myslím si, že fotku s tímto nápisem si z Montevidea musí povinně odvézt každý turista. :-) Po vyfocení s nápisem jsme se na půl hodiny natáhli na již zmiňovanou pláž. Bylo to strašně příjemné a nejradši bych tam hned usnula. Venku bylo teplo, takže moře lákalo k namočení – já jsem to nezkoušela, ale Barča říkala, že voda je dost studená (prostě Atlantik).

Poslední zastávkou v Montevideu byl Legislativní palác. Jirka ho chtěl původně navštívit i zevnitř, ale v neděli se bohužel nekonají prohlídky. I z venku ale vypadal nádherně. Pak už se začalo pomalu stmívat a my jsme se pěšky vypravili zpět na ubytování.

Celkově musím říct, že mě Montevideo překvapilo – spoustu lidí ho opomíjí s tím, že „tam přece nic není“, podle mě je ale opak pravdou! Určitě toho nenabízí tolik, co Buenos Aires, ale dá se tam strávit příjemný víkend. Navíc má i hezké pláže, které zase chybí Buenos Aires (to nejenže nemá HEZKÉ pláže, ale obecně prostě nemá pláže). Jedna z věcí, která mě ale na Uruguayi nepříjemně zaskočila, jsou ceny – je tu neskutečně draho! Buenos Aires je sice jedno z nejdražších měst na světě, řekla bych ale, že Montevideo je mu v patách a jídlo je tu dokonce dražší než v Argentině (a to v Argentině rozhodně není levně).