Slunce, maté, tango: Rodríguez Peña 24

Vlastně ani nevím, kdo Rodríguez Peña byl… Přesto je to jedno z mých nejoblíbenějších jmen poslední doby – je po něm pojmenovaná ulice v centru Buenos Aires, do které jsem v posledních týdnech hodně chodila. Nachází se v ní byt, ve kterém bydlela Barča po dobu svého pobytu v Buenos Aires – tedy uplynulých 18 nocí.

Ubytování v Buenos Aires jsem pro Barču sháněla asi dva měsíce před jejím příletem. Poměrně brzy jsem zjistila, že stránky typu booking.com jsou pro mě k ničemu, protože když cestuje jedna osoba sama, mnohem víc se vyplatí ubytování v soukromí. Poprvé v životě jsem tak zavítala na airbnb, na které všichni pěli chválu. Docela brzy jsem našla ubytování v samostatném pokoji v bytě přímo v centru Buenos Aires, přibližně 800 metrů od místa, kde bydlím já. Rozhodla také dobrá cena, takže jsme moc neváhaly a bydlení jsme hned braly.

Byt vlastní José, kterému je podle mého odhadu kolem 40-50 let a pracuje jako učitel na univerzitě. Kromě španělštiny mluví i anglicky (i když docela lámaně) a je moc sympatický – s Barčou jsme se shodly, že jeho ubytování můžeme jenom doporučit. Během celého pobytu byl k dispozici na whatsappu, kam jsme mu občas posílaly fotky z výletů a on se zajímal, jak se máme a co jsme už navštívily. Sám José však v tomto bytě nebydlí, je pouze majitelem. Daleko častěji jsme se tak setkávaly s dalšími nájemníky – Elbou a Jonathanem.

Elba je zhruba šedesátiletá Argentinka, která je už v důchodu a zřejmě je docela při penězích, protože už 35 let žije v Kanadě, kde pracovala jako psycholožka (nebo psychiatrička – přesně nevím). Každou zimu opouští Kanadu a jezdí do Buenos Aires, kde ji láká hlavně kultura. Každý den chodí na koncerty, případně do divadla nebo do kina. Uměla dobře anglicky, což Barča ocenila. Doporučila nám také nějaká místa, která bychom v budoucnu měly v Argentině navštívit.

Jonathan je oproti tomu velmi mladý, řekla bych, že je mu do 30 let. Je to Venezuelan, ale on i jeho bratr bydlí a pracují v Argentině. Nevíme, kde přesně Jonathan pracuje, ale řekly bychom, že v nějaké kanceláři. V neděli si vždy připravoval jídlo s sebou do práce na celý týden a ráno chodil běhat nebo cvičil. Také Jonathan mluvil dobře anglicky, což je v Argentině skutečně celkem výjimka.

Oba spolubydlící jsme potkávaly jen občas; každý z nich má v Josého bytě vlastní pokoj a kromě toho je tam ještě jeden velmi malý pokoj, který je určen právě ke krátkodobému pronájmu přes airbnb. V tomhle pokoji bydlela Barča (já jsem během jejího pobytu bydlela normálně v El Graduadu, ale třikrát jsem v bytě tajně přespala). Kromě postele a skříňky nad hlavou se do něj nevešlo ani o trochu víc. Naštěstí byl pokoj vybaven přímotopem, což se docela hodilo, protože byt byl starý a dost v něm profukovalo.

Často jsme využívaly společnou kuchyň, která byla dobře vybavená vším potřebným nádobím a dokonce i kořením. Po dni plném zážitků jsme si tu vařily – podmínky pro vaření tu byly určitě lepší než v El Graduadu. Musím říct, že mi docela vyhovovalo, že Barča chystala svačinky pro obě dvě a také většinu věcí sama uvařila. Tohle leháro mi teď skončí a zase se budu muset postavit na vlastní nohy. :-) Fajn bylo také to, že ve zdejší lednici bylo možné nechat cokoliv bez obav – v El Graduadu se jídlo krade a využití lednice se snažím omezit na minimum.

Kromě kuchyně jsme dost často bývaly také v obýváku, který byl umístěn uprostřed celého bytu a také to byla jeho největší místnost. V obýváku byl gauč, několik skříní a také kulatý stůl, kde jsme často večeřely a pily víno (kterého jsme si za náš pobyt užily docela dost). :-)

Pokud budete mít někdy cestu do Buenos Aires, ubytování u Josého určitě doporučuji. Háček je jen v tom, že se do pronajímaného pokoje určitě nevejde víc než jedna osoba. Ale přesto, kdybyste měl někdo zájem, napište mi a kontakt na Josého poskytnu.

P.S.: Aby všechno nevypadalo tak idylicky, musím říct, že jsme se jednou málem sekly ve výtahu – po vydatném slejváku vypadl proud, a to asi dvě vteřiny před tím, než jsme nastoupily do výtahu. Od té doby chodila Barča několik dní po schodech, než si uvědomila, že šance, že bychom se v něm opravdu zasekly, je malá a pohodlí nakonec zvítězilo a výtah jsme využívaly i nadále.

A protože jste určitě zvědaví na další fotky, přikládám malou ochutnávku.

První den a ochutnávka maté v El Graduadu: