Výlety z Córdoby

Jak jsem slibovala v některém z předchozích článků, rozepíšu se o tom, kam jsme vyráželi na výlety z Córdoby, kde jsme byli minulý týden (a vlastně částečně i tento). :)

Výlety jsme se pokoušeli zařídit přes internet už z Buenos Aires, ale bylo to docela obtížné, agentury, které výlety pořádaly, se buď neozvaly, nebo neměly ani uvedené, které dny se koná jaký výlet, některé dokonce měly výlety už obsazeny. Nakonec jsme ale narazili na agenturu Nativo, se kterou jsme na konec všechny výlety podnikli. Dva jsme si zamluvili už v Buenos Aires a jeden navíc pak ještě přímo v Córdobě. Cena celodenního výletu se pohybovala kolem 680 pesos a půldenního kolem 380 pesos. Celodenní výlet přitom trval kolem deseti hodin a podnikli jsme jeden (v neděli), půldenní kolem čtyř hodin a účastnili jsme se dvou.

Na výlety jsme jezdili tímto autobusem, který je stejný jako ten, se kterým jezdíme do školy (školní autobus). Je pro 19 lidí, ale většinou nás tolik nejelo (na jednom výletu jsme dokonce byli jenom tři).

Hned v sobotu odpoledne se konal první, půldenní výlet do městečka Alta Gracia, které leží asi 50 km jižně od Córdoby. Je to místo, kde si pozemky rádi kupují i sami obyvatelé Córdoby, protože je takové zapadlé, víc v přírodě a hlavně jsou tam mnohem nižší ceny pozemků. Většina obyvatel ale za prací dojíždí právě do Córdoby.

Město je zajímavé několika místy. Naším prvním a asi hlavním cílem byla jezuitská estancie Alta Gracia, dalo by se říct, že je to něco jako klášter. Dneska už ale neslouží svým účelům a je v něm muzeum. Takových estancií je kolem Córdoby celkem pět, všechny jsou zachovalé (a většinou také opravené) a jsou společně zapsány do seznamu UNESCO.

Dalším zajímavým místem v Córdobě je muzeum – dům Che Guevary. Kdo to byl Che Guevara předpokládám všichni ví, zdaleka ne všichni ale ví, že se vůbec nejednalo o Kubánce, ale o Argentince. Narodil se v Rosariu, což je třetí největší město Argentiny (pochází odtud například také Messi), v jeho dětství se ale jeho rodina přestěhovala právě do Alta Gracie, a to kvůli čistšímu a hlavně suššímu vzduchu, který zde je. Malý Che totiž trpěl silným astmatem a jedinou jeho nadějí bylo přestěhovat se do přívětivějšího prostředí. Muzeum je docela malé, ale nechybí v něm sál, ve kterém se promítá krátký film o něm, lavička, na které Che sedí a kde se vedle něj můžete vyfotit nebo původní zařízení domu.

Posledním místem, které jsme v Alta Gracii navštívili, bylo poutní místo, které bylo v době naší návštěvy opravdu plné lidí a které je kopií francouzského Lourdes. Tady jsme se zastavili asi jen na deset minut, ale lidí tu bylo více než v celém muzeu a estancii dohromady, zrovna tu probíhala mše pod otevřeným nebem.

Druhý den jsme se vydali na celodenní výlet do vesničky La Cumbrecita. Je zajímavé, že tuhle vesnici založili Němci, Švýcaři, Poláci, ale i Češi a Maďaři, kteří sem přišli v první polovině 20. století. Pan průvodce dokonce Čechy jmenoval, ve vsi jsme také viděli českou vlajku na jednom z vyřezávaných sloupů.

Dneska je La Cumbrecita strašně turistické místo, které se hemží hlavně krámky se suvenýry a davy lidí. Ale neříkám, že není příjemné vymáchat si v horku nohy v místní říčce, která protéká středem vesnice. :) V La Cumbrecitě nás zastihl opravdu pořádný slejvák, ale jelikož s sebou poctivě všude nosím deštník, nemohl mě ohrozit. :-D

Z La Cumbrecity jsme potom pokračovali do další podobné vísky, Villa General Belgrano. Tady bylo turistů také spoustu a stejně tak obchůdku se suvenýry. Dostali jsme tu hodinu rozchod, který jsem využila například k vyšplhání na vyhlídkovou věž u radnice.

Celá vesnička ale jinak velmi připomínala Německo – architekturou, německými nápisy i jídly v místních restauracích. Dokonce se tu v říjnu slaví místní Oktoberfest, který je prý známý po celé zemi. :) No, rozhodně si tu nepřipadáte jako v Jižní Americe, je to opravdu spíš taková střední Evropa.

V pondělí jsme si udělali výlet sami, bez cestovky. Vydali jsme se autobusem do další z jezuitských estancií, tentokrát na sever od Córdoby. Estancie se jmenuje Jesús María a uvnitř je opět muzeum, které je možné za 20 pesos navštívit. Také tady nás překvapil obrovský slejvák, ale zase netrval víc než půl hodiny.

V městečku jsem si vyfotila i tohle pouliční umění – nepodporuju hyzdění domů grafity, ale tohle se mi moc líbí. Jedná se o vyobrazení všech pěti estancií, o kterých jsem mluvila výše.

V úterý nás čekal poslední výlet, a to až odpoledne – dopoledne jsme věnovali vystěhování z hostelu a procházce po městě. Právě na tento výlet jsme jeli jen tři a nejdřív jsme si mysleli, že se snad nebude ani konat. Čekali jsme před pobočkou agentury, ze které všechny výlety odjíždějí, ovšem nikde nikdo. Na každý výlet jsme měli být připravení před budovou již o čtvrt hodiny dřív a vždycky se v tu dobu skutečně nastupovalo do autobusu a všude bylo živo; výlet byl od 15 hodin, ve 14:45 jsme tedy vzorně čekali, ale autobus s průvodcem přijel až v 15:10, kdy už jsme to opravdu chtěli vzdát (neměli jsme zaplaceno předem).

Tenhle výlet se jmenoval „Sierras Chicas“, tedy výlet po kopečkách na severu od Córdoby (a hlavně po vesnicích v těchto kopečkách). Musím říct, že tento výlet se mi asi líbil ze všech nejmíň, protože jsme sice viděli hodně míst, ale vždycky jsme někde zastavili, na tři minutky měli čas si něco vyfotit a pak jsme honem zase pospíchali do autobusu. Výlet taky trval jen něco kolem tří hodin, ne slibované čtyři hodiny. Ale fotek jsem si z něj nakonec také odvezla docela hodně. :)