Córdoba

Určitě jste si všimli, že jsem teď na blogu byla několik dní nezvykle neaktivní. :) Na blog jsem určitě nezanevřela, jelikož jsme tu však měli prodloužený víkend, udělali jsme si výlet do Córdoby a notebook jsem protentokrát nechala v Buenos Aires.

Prodloužený víkend sestával z volného pondělí a úterý, které jsou státním svátkem díky karnevalu, který v tuto dobu probíhá na různých místech země. V pátek ve 23:20 jsme vyrazili autobusem do Córdoby, druhého největšího města Argentiny. Cesta trvala skoro devět hodin, protože se však jelo přes noc, většinu jsem prospala (i když jsem se často budila s tím, že už vážně nevím, kam si položit nohy, přestože byl autobus dost moderní a pohodlný – sedačky tu byly dokonce nazvány honosně „semicama“, tedy „pololůžko“. Dobré ale bylo, že v autobuse byl záchod a také automat na vodu, kterou jsme si mohli libovolně čepovat.

Do Córdoby jsme přijeli ráno kolem půl 9, tedy v době, kdy se město zrovna probouzelo. Vyrazili jsme rovnou do centra, protože v hostelu jsme se mohli ubytovat až od 12 hodin. Na to, že se jedná o více než milionovou metropoli, mi Córdoba přišla poměrně malá a ospalá – hlavní památky máte projité za dvě hodiny a celkově ve městě není moc ruchu. Córdoba a Buenos Aires jsou tak v tomhle ohledu odlišné jako den a noc. A rozhodně si nemyslím, že by to bylo jen zmiňovaným prodlouženým víkendem.

Jako první jsme při cestě do centra narazili na tuto zajímavou budovu, která je sídlem místní provinční vlády:

Středobodem města je Plaza San Martín – jak jeden z našich průvodců zmínil, jen málo hlavních náměstí v Argentině se jmenuje jinak (zrovna v Buenos Aires však žádné slavné Plaza San Martín není). San Martín byl osvoboditel, který Argentinu v roce 1816 dovedl k nezávilosti (od jejího vyhlášení tak vloni uplynulo dvě stě let).

Náměstí dominuje katedrála, která je podle mě nejkrásnější při západu slunce a za tmy. Ve dne je také hezká, ale tolik nevynikne – porovnejte sami a do komentáře můžete napsat, kdy se vám líbí nejvíc.

Vedle katedrály se nachází ještě Cabildo, jedno ze tří dochovaných svého druhu v Argentině.

Dále jsme si prohlédli oblast nazvanou Manzana Jesuística, tedy něco jako Jezuitský blok, který se skládá z univerzity (nejstarší v Argentině) a kostela. Dokonce jsme absolvovali vyčerpávající hodinovou prohlídku těchto prostor, ale musím přiznat, že průvodce mluvil tak rychle a nesrozumitelně, že jsem polovině věcí nerozuměla. Většině lidí už tu rozumím dobře, ale tady jsem prostě narazila. Aspoň vím, že se mám ještě hodně co učit. :)

Následuje foto právnické fakulty, která je, jak usuzuji, také nejstarší v zemi, když je nejstarší i celá univerzita.

Poté už jsme se vydali na ubytování. Ubytování jsme si zarezervovali přes booking v Hostelu 27, který se tak jmenuje zřejmě proto, že leží na ulici 27 de Abril (27. dubna). Samozřejmě jsem si zapomněla zapsat přesnou adresu a jak je v Argentině zvykem, ulice se táhnou spoustu bloků od nevidím do nevidím. Po několikátém doptání jsme však hostel úspěšně našli. Pokojík v něm byl sice malý, ale co jsem hodně uvítala a v Buenos Aires mi teď opět bude chybět je větrák. Větrák sice není klimatizace, ale přeci jen vzduch krásně rozproudí a když se nechá zapnutý i přes noc, dá se třeba i trochu vyspat. :)

Kdosi mi řekl, že Buenos Aires je jen taková bublina, ze které když vystoupíte, objevíte skutečnou, zatím bohužel stále zaostalou Argentinu. Myslím, že v Córdobě se toto projevilo – tolik psů bezdomovců a takových odpadků všude od ulic až po jezírko v parku jsem v Buenos Aires zatím neviděla. Něco jako třídění odpadu tu vůbec neexistuje, vše se háže do jedné popelnice, které navíc přetékají odpadky a velké černé pytle plné odpadků jsou vidět také téměř před každým domem. Nedivím se, že v takovém prostředí se daří švábům, které jsem už i v Buenos Aires několikrát potkala.

A tady zmiňovaní psi bezdomovci… všude se jich toulá opravdu spoustu, jsou hubení a zanedbaní, je mi jich líto.

Během našeho čtyřdenního pobytu jsme podnikli i několik výletů, o kterých ale napíšu zase v dalším článku. Do tohoto článku tak přidám už jenom fotky z karnevalu v jedné z místních čtvrtí, na který jsme se byli podívat v pondělí večer. Jak ale říká naše učitelka španělštiny, v Argentině karnevaly zdaleka nejsou tak krásné a okázalé jako například v Uruguayi nebo Brazílii.

Sprej, kterému tady říkali nieve - sníh. Stál 30 pesos, ale neodolali jsme a také jsme si jeden koupili. :) Celé ulice a všichni účinkující pak byli bílí.

P.S: Určitě jste si všimli, že už začal březen. Jsem moc ráda, protože to znamená, že tento měsíc už za mnou dorazí Barča (spolu se spoustou věcí, které jsem si z ČR objednala, například mýdlo na praní, šampón, boty,...). A na blog tak budeme dvě. :)

_______________________

Nakonec se s vámi podělím ještě o foto salátu, který jsem si v Córdobě koupila. I když byla v hostelu kuchyňka (a to rozhodně větší a vybavenější než doma v Buenos Aires), nevařila jsem si.