Vinobraní v Českém domě

Jak jsem psala v některém z předchozích článků, v neděli se konalo vinobraní v Českém domě v Buenos Aires. Protože má Jirka rád tradice, historii, diplomacii, velvyslanectví atd., bylo jasné, že na tuhle akci prostě musíme.

Fakticky už dům není ve městě Buenos Aires, ale v provincii (provincií se myslí celý zbytek Argentiny kromě Buenos Aires), přibližně 40 minut jízdy autobusem z města. Jízdenka tam ale stojí 6,75 pesos, tedy v přepočtu asi 10 Kč – za všechny městské autobusy se tu zkrátka platí jízdné v rozmezí 6,25 – 6,75 pesos.

Hned po příjezdu na předem vyhledané místo jsme měli problém – dům jsme vůbec nemohli najít. Nachodili jsme přibližně tři kilometry, než jsme se čtvrthodinovým zpožděním do domu dorazili. Vinobraní se konalo od 13 do 18 hodin, my jsme tedy přišli kolem čtvrt na 2, ale to vůbec nevadilo, lidé teprve přicházeli a usazovali se u stolů.

Na vinobraní se platilo vstupné 300 pesos (což je skoro 500 Kč) – strašně přehnaná cena. Jirka mě lákal na velké hody, obložené stoly plné jídla… nic z toho se ale nekonalo! Dostali jsme malý předkrm, pak hlavní chod (na můj vkus dost masitý, takže jsem pak ještě měla hlad!) a zmrzlinu. Žádný výběr a rozhodně žádné přejídání, jak to Jirka popisoval. Takže musím říct, že jsem v tomhle ohledu byla zklamaná, protože jsem prostě měla mnohem větší očekávání. :-)

Program se skládal hlavně z tanců - dobrovolníci předvedli tradiční moravské tance v krojích – a dále z výše zmiňovaného (na mě velmi chudého) jídla a z volné zábavy. Vzhledem k tomu, že většina účastníků byli důchodci, kteří se již znali a česky vlastně moc neuměli, bavili se spolu normálně španělsky, neměli jsme si moc s kým povídat. U stolu jsme seděli s konzulem a jeho rodinou a s jednou paní diplomatkou z velvyslanectví a jejím synem. Všichni ale brzy po jídle odešli a dalšího programu se neúčastnili, takže jsme spíš jen pokukovali po ostatních, jak tancují. Celkově tuto akci hodnotím rozporuplně – kdyby byla zdarma, určitě by bylo fajn a zajímavé se na ni podívat, na druhou stranu, hodinu nám trvalo, než jsme se tam vůbec dostali a navíc jsme utratili 300 pesos na osobu, které by určitě šlo využít i smysluplněji (například na nákup skript do jednoho předmětu do školy, který budeme realizovat zřejmě dnes a o kterém jsem psala v článku o škole). :-D