Úterní procházka po La City

A máme tu další deštivý den. Protože však nechceme jen sedět na pokoji a prší opravdu jen drobně, vydáváme se na průzkum jedné z částí centra města – finanční čtvrti lemované výškovými budovami, které se říká La City. Ulice jsou zde opět přísně pravidelné, lemované restauracemi, obchody, bankami a pouličními prodejci všeho možného (včera a dnes jsme jako populární artikl zaznamenali deštníky; nevíme, kolik tu za ně chtějí, na kurzu španělštiny však spolužák Francouz říkal, že sháněl deštník v čínském obchodě a nabízeli mu ho za 250 pesos, tj. skoro 400 Kč; to je asi i na Francouze docela dost).

Jedním z našich dnešních cílů je Museo del Banco Central Argentino, tedy Muzeum argentinské centrální banky. Jeho budova je umístěna přímo v srdci La City, kousek od sídla centrální banky. Nejprve vám ukážu, jak vypadá budova argentinské centrální banky:

A takto vypadá zvenku zmiňované muzeum, styl je tedy dost podobný.

Muzeum má otevřeno od 10:00 a je zdarma. Jedná se spíš o menší muzeum, na jehož prohlídku bohatě stačí jedna hodina (pokud nechcete veškeré exponáty zkoumat s přehnanou pečlivostí a číst všechny informační tabule). V přízemí na recepci se zapíšete do knihy návštěv, kde je nutné uvést mimo jiné číslo pasu (vždy s sebou nosíme papírové kopie), poté si můžete do skříňky uložit tašku nebo baťoh a pak už se pokračuje do prvního patra, které je věnované expozici.

Expozice sleduje vývoj argentinské měny od předkoloniálních časů až po současnost. V první místnosti jsou vystaveny ukázky, čím se platilo ještě před vznikem peněz – například kakaovými boby, mušlemi či listím. Dále následují mince, které se razily v bolivijském Potosí.

V dalších místnostech už se setkáváme s regulérními mincemi a bankovkami, které na první pohled trochu připomínají americké dolary, určitě víc než současná argentinská pesa.

Čím dále v čase postupujeme, tím je pro mě expozice zajímavější, protože se dostáváme do nedávné historie. Zdejší pesa vypadají již podobně jako ta současná, na první pohled však zaujme hodnota bankovek ze 70. let. Existovaly například bankovky s hodnotou jeden milión pesos, viz obrázek níže.

Konečně se dostáváme k expozici věnující se současným bankovkám. Bankovky argentinského pesa jsou vystavovány v hodnotách 2, 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 pesos. Bankovky v hodnotě 200 a 500 pesos jsem v ruce ještě neměla, i když jsme si měnili 4000 pesos, dali nám pouze bankovky stopesové a nižší. Zajímavostí je, že stopesové bankovky jsou dvojího druhu, na jednom z nich je obrázek Evity, na druhém Juana Argentina Rocy (o Evitě blíže dále, o zmiňovaném pánovi zatím bohužel nic nevím).

Na dotykové obrazovce se můžete seznámit s bezpečnostními prvky jednotlivých současných bankovek.

Bankovky s hodnotou 200 a 500 pesos mají nový design, který se mi osobně moc líbí (i když jsem je, jak říkám, ještě neměla v ruce). Dvousetpesová bankovka na sobě má zobrazenou velrybu, pětisetpesová jaguára.

Na konci sálu věnovanému současným bankovkám je ještě zobrazen způsob, jakým se ničí již nepoužívané bankovky – na obrázku je nalevo to, co zbylo po spálení bankovek na počátku 20. století, vzadu je šrot papíru, který vzniká po znehodnocování bankovek dnes.

Poslední dvě místnosti se věnují samotné instituce centrální banky. K vidění jsou tu například argentinské vládní dluhopisy z 19. století.

Některé vitríny se věnují také bitvě o Falklandy (pro Argentince jedině Malvíny); jejich symbolika je dodnes znázorněna na padesátipesové bankovce a muzeum ukazuje některé již nepoužívané mince, které tématiku Malvín také obsahují.

V úplně posledním sále najdeme část věnovanou Evitě, bývalé argentinské první dámě, která je dodnes v Argentině poměrně hodně připomínaná a oslavovaná (viz například argentinská stopesová bankovka s Evitou na obrázku). V této místnosti je vystaven stůl, na kterém Evita pracovala v centrální bance, a zároveň několik jejích portrétů.

Po prohlídce expozice v prvním patře můžete pokračovat do přízemí, kde jsou vystaveny přechodné expozice moderního umění – ať už si o něm myslíte cokoliv, přikládám fotografie několika vystavených obrazů.

Dále jsme pokračovali podle mého knižního průvodce, který v těchto místech města doporučuje navštíviti baziliku Nuestra Seňora de la Merced, která je podle něj „jedním z nejhezčích, ale nejméně navštěvovaných kostelů v Buenos Aires“. Je pravda, že krásná je již zvenku, ohromí vás ale také uvnitř, kde nenajdete žádné turisty, ale jen několik modlících se lidí a celý vnitřek působí trochu ponuře, protože je dost tmavý.

Hned vedle baziliky si můžete jít odpočinout od ruchu La City do Convento de San Ramón, který oplývá bujnou zelení ve svém středu, při pěkném počasí si umím představit příjemné posezení na zdejších lavičkách. Okolo zelené plochy je podloubí s restauracemi, které v době naší návštěvy zely prázdnotou (ale bylo teprve 11 hodin, což je pro porteňos, jak se obyvatelům Buenos Aires říká, přeci jen ještě brzy). V zahradě jsme také potkali velkou černou kočku.

Poslední zastávkou byl v průvodci rovněž zmiňovaný anglikánský kostel, který byl však zavřený, proto přikládám pouze jeho foto zvenku.

Zde je budova argentinské burzy:

Doufám, že se vám alespoň virtuální procházka po buenosaireském La City líbila tak, jako mně ve skutečnosti. V příštím článku se můžete těšit například na to, jak se mi zatím líbí ve škole na kurzu španělštiny. Děkuji, že jste dočetli až do konce. :)