Při výměně
na Universidad Torcuato di Tella, kde budu studovat, funguje buddy systém.
Tenhle systém funguje stejně tak ve většině zemí v Evropě, kam studenti
vyjíždějí na Erasmus, a znamená, že dostanete přiděleného buddyho (buddy
v angličtině znamená kamarád), který vám může pomoci s organizací
různých věcí a stát se také vaším kamarádem. Moje buddy se jmenuje Ilaria, je
Italka, studuje mezinárodní vztahy a bydlí v buenosaireské čtvrti Puerto
Madero. Ilaria navrhla, že bychom se dnes mohli sejít právě v Puerto
Maderu a udělat si vycházku po čtvrti. Protože hlásili hezké počasí (což
naštěstí vyšlo), v 15:00 jsme se setkaly u restaurace Johny B Good na
kraji této čtvrti. Protože bydlíme v centru, nemáme to téměř nikam úplně
daleko a sem jsme byli schopni přijít dokonce pěšky, a to za přibližně dvacet
pět minut. Možná jste si všimli, že mluvím v množném čísle – Jirku jsem
sice nezvala, ale tak nějak mu z toho asi vyplynulo, že půjde taky, tak
šel se mnou. Asi má pocit, že musíme dělat všechno spolu, nebo nevím. :)
Puerto ve
španělštině znamená přístav a Puerto Madero je tak čtvrtí, která leží ze všech
buenosaireských čtvrtí nejvíc na východ, přímo u řeky Río de la Plata (Buenos
Aires nemá moře, jak si někteří při pohledu na mapu myslí, leží pouze u velmi
širokého ústí řeky Río de la Plata; údajně se jedná o nejširší ústí řeky na
světě). Je to poměrně moderní čtvrť plná mrakodrapů, příjemných parků a pěších
promenád. Na nedělní procházku jako stvořené.
Po přivítání
jsme s Ilarií nejprve zamířili na prohlídku lodi, která na řece kotví a
funguje jako malé muzeum.
Pak už jsme
se začali věnovat samotné čtvrti, fotografovali jsme si mrakodrapy, mosty a
zkrátka vše, co se nám zalíbilo. :)
Nejznámější
stavbou v Puerto Maderu je Puente de la Mujer, tedy Ženský most. Navrhl ho
známý španělský architekt Santiago Calatrava a most připomíná ženu tančící
tango (alespoň se to udává v průvodci :)). Most je pěší a na jeho kraji se
uchytil zlozvyk, který známe i z Evropy – visací zámečky s iniciály
páru. Zatím jich tu mnoho není, most jim naštěstí moc prostoru nedává.
Překvapilo
mě, jak je čtvrť příjemně zelená. V parku lidé odpočívají, popíjejí maté a
svačí. Jako připomínka argentinského zvyku popíjení maté je tu i tato soška:
Ilaria měla
nápad, že bychom před horkem mohli uniknout do blízkého muzea humoru, kde jsou
vystavené některé známé komiksy. Vstup byl pouze 10 pesos, tak jsme souhlasili.
Před vchodem nás ještě odchytil hlídač, který se nabídl, že nás vyfotí. Focení
ho asi baví, protože nás důkladně nafotil z několika stran. :) Asi jste si všimli, že sem moc
nedávám svoje fotky. Myslím si totiž, že mi to na fotkách nesluší a dávám
přednost fotkám bez lidí. Snad vám to nevadí, tak tady aspoň udělám výjimku. :)
Okolo bylo
pořád slyšet zvláštní zvuky, které připomínaly zvuky ze stavby. Nakonec jsme
však zjistili, že se v nedalekých ulicích jede závod formulí, ne sice
formule 1, ale nějaké doprovodné série. Závodu se účastnili i jezdci, jejichž
jména znám, například Sebastien Buemi. Fotky ale bohužel nemám, protože jsme
neměli vstupenku, tak jsme se blíž nedostali. Tak přikládám alespoň fotku Juan
Manuela Fangia, pětinásobného mistra světa formule 1. Byl to Argentinec a
v Puertu Maderu má sochu se svým mercedesem, a to symbolicky před budovou
společnosti Mercedes.
Jirka si na
dnešním výletě odlovil tři cashky, tak byl asi také spokojený. Vlastně jsem
dneska zjistili, že cashka se nepíše „cashka“, ale „cacheka“ nebo tak nějak,
česky prostě keška, anglicky cache. Ale jelikož mě tato zábava vůbec nebere a
občas kvůli ní chodíme do naprosto nezajímavých míst, i když jich je
v okolí mnohem víc zajímavějších, a při neúspěšném lovu je Jirka navíc
naštvaný, nechává mě to chladnou a budu psát dál cashka. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat