Jak bydlíme

O tom, že napíšu článek o našem ubytování, jsem se zmínila už dvakrát a někteří na něj jistě netrpělivě čekají :) Tak tedy, jak jsem psala dříve, bydlíme přímo v centru Buenos Aires, tři bloky od obelisku, který je pomyslným středem města. Ulice, ve které bydlíme, se jmenuje Teniente General Juan Domingo Perón, ale říká se jí prostě jen Perón. Juan Domingo Perón byl prezidentem Argentiny a zakladatelem politického směru „peronismo“, o kterém budu mít ve škole celý jeden předmět. Ulice Perón je dlouhá několik kilometrů, stejně jako všechny ulice v centru Buenos Aires – již jsem se zmiňovala o pravoúhlém řešení ulic v centru města. Myslím, že tato ulice je celkově poměrně nevýznamná, je v ní několik obchodů, ale zatím jsme ji rozhodně neprošli celou, spíš jen její zlomek.

Bydlíme ve studentské ubytovně, která se jmenuje „El Graduado“ (v překladu něco jako „promovaný“). Španělsky se tento typ ubytování nazývá „residencia“ a je to něco mezi hostelem a kolejí. Ubytovna má dvě patra, ve kterých bydlí celkem 39 studentů; nikdo jiný než studenti zde bydlet nemůže. Zatím to vypadá, že tu bydlí většinou Argentinci, Brazilci a je tu také jedna Kolumbijka. Myslím, že jsme asi historicky první Češi, kteří vstoupili na toto území :-D. Od vidění už většinu lidí známe, ale osobně jsme se seznámili jen s některými.

Zde můžete vidět velké zelené železné dveře, které vedou do naší ubytovny z ulice Tte. General Juan Domingo Perón.

Předem upozorňuji, že veškeré vybavení je opravdu spartánské, nikde není ani jedna věc navíc než ty, které jsou opravdu nezbytně nutné. S tím jsme počítali předem, přesto pro nás ubytování bylo na začátku docela šokující. Nyní, po dvou dnech, už si ale připadáme docela zabydlení :). Lůžko ve dvoulůžkovém pokoji (nazvaném „grande“, tedy velký, což tedy úplně neodpovídá realitě) stojí přibližně 250 USD na měsíc, tedy v přepočtu přes 6000 Kč. To se může zdát jako strašně moc, Buenos Aires je ale drahé město a něco pod 250 USD téměř není možné sehnat, i tak je to na místní poměry velmi dobrá cena.

Teď přímo k samotnému vybavení a místnostem. V našem pokoji máme dvě postele (naštěstí vybavené prostěradlem a povlečením), starobylou skříň a jeden stůl se dvěma židlemi (které se k němu prakticky nedají postavit tak, aby vedle sebe dva lidé mohli pohodlně sedět, u stolu tak máme pouze jednu židli a druhou používám jako noční stolek). To je vše, nic navíc. Pouze velké, chatrné a špatně odemykatelné dveře, kterými zároveň větráme, jelikož náš pokoj nemá okno. Ano, NEMÁ OKNO. :-D. Pokoj je ale poměrně světlý a dveřmi jde do místnosti vzduchu dost, takže to určitě není ten největší problém.

Mapu Argentiny jsme si na zeď vylepili sami, ať je pokoj trochu útulnější:

Skříně jsou docela staré a trochu se potýkáme s nedostatkem prostoru.

Dveře do našeho pokoje. Přes noc (a v podstatě i permanentně přes den) necháváme otevřené horní okénko.

Moje povlečení, docela hezké a peřina pohodlná.

Z pokoje se vychází na úzkou pavlač, na kterou třeba právě teď prší. Pavlač je docela úzká, dva lidé se na ní nevyhnou. Trávíme na ní docela dost času, protože tam je lepší signál na wifi :-D. Z pavlače se dá jít směrem ke koupelně, kuchyni a schodům do prvního patra (respektive přízemí).

Kuchyňka je docela dost malá, dva lidé najednou tam těžko budou vařit. Obsahuje základní nádobí jako hrnec, konvici a podobně (rychlovarná konvice tu ale není, voda se vaří na plynovém sporáku v klasické konvici). Ostatní nádobí jako příbory, hrnek, talíř, misku atd. je potřeba mít vlastní, kromě talíře jsme si vše přivezli již z domova, takže to není problém. V kuchyni je velký odpadkový koš a již zmiňovaný plynový sporák (zapalovač jsme si museli koupit sami).

Vedle kuchyňky jsou dvě koupelny. Jsou to hodně malé místnosti, které obsahují sprchu a záchod zároveň. Takovou zvláštní zajímavostí je místní řešení kohoutků na teplou a studenou vodu – každý kohoutek má vlastní proud, takže máte buď jen studenou, nebo jen teplou. Není možné nastavit jeden proud s vlažnou vodou.

Dole v přízemí je ještě studovna, ve které je pár stolků s židlemi a ve které je nejlepší signál wifi. Právě tam přicházím s články na blog, které si předem sepíšu do wordu a ve studovně je překopíruju do blogu a přidám fotky. Na pokoji bych neměla šanci fotky nahrát, je tu signál tak akorát na Facebook/Instagram.

Zatím jsme se podrobně nepídili po tom, jak se tady pere prádlo, už teď je ale jasné, že pračka tu není. Místo toho se prádlo myje ve velkých hlubokých umyvadlech k tomu určených. Nicméně je tu sušička, o níž však zatím netuším, jak se ovládá. Taje sušičky budeme zřejmě objevovat až za pár dní, už teď se na to ale netěším.

Co se týče lednicí, ty jsou umístěné v místnosti, kterou bych asi nazvala jídelna – je tam stará televize, pár stolů a tři lednice. Lednice jsou už docela plné a obsazené, podařilo se nám však ukořistit jednu malou poličku. Zatím v nich stejně máme akorát mléko, jogurty a dnes jsme si koupili párky. Doufám, že nám naše jídlo nebude nikdo jíst, ale myslím, že s tím těžko něco udělám, zkazitelné věci není možné nechávat v pokoji, kde je poměrně dost teplo.

Dále bych chtěla upozornit na zásuvky, které jsou tu jiné než v České republice. Na to jsem myslela už při přípravě pobytu a do kufru jsem si s sebou sbalila adaptér, který používám na fén a počítač. Mobil je možné nabíjet přímo, do místní zásuvky pasuje. Bohužel máme v pokoji pouze tři zásuvky, z toho jednu hodně vysoko nad stolem a dvě u Jirkovy postele tak nešikovně vedle sebe, že když je v jedné adaptér, druhá se nedá použít. Ale zatím jsme si vystačili, naštěstí mám s sebou i powerbanku, kterou jsem již použila na dobití mobilu.

Co se týče vody, tak ta je v celém Buenos Aires pitná, nicméně většina lidí ji nepije a kupuje si vodu balenou, a to kvůli chlóru, který je z vody silně cítit. My jsme však zvyklí na leccos a vodu normálně pijeme, čemuž se divil i jeden místní argentinský student. Zdravotně je však naprosto nezávadná, jde prostě jen o to překonat tu chuť.

Na závěr bych zmínila, jak se tady zatím stravujeme – v okolí je několik menších supermarketů, například Día, který znám i ze Španělska. Tady však moc dobrý není, nemá velký výběr a spousta zboží je přebraná a kvalita ovoce a zeleniny je bídná. Mnohem lepší volbou je větší a o víkendu otevřený supermarket Coto, kde se dá občas narazit i na nějakou výhodnou slevu. Celkově vysoce hodnotím kvalitu ovoce, banány a zejména pomeranče nám chutnají mnohem víc než u nás.

A tady ještě další fotky, které jsem tu pořídila: