Seznámení s Buenos Aires

V Buenos Aires jsem teprve druhý den, takže je jasné, že město zatím detailně prozkoumané nemám. Už jsem si o něm ale stačila udělat povrchní obrázek, který jsem si poskládala ze včerejší návštěvy nejbližšího okolí, a stihla jsem si prohlédnout a vyfotografovat několik zajímavých budov. V tomto článku se s vámi o tyto fotky podělím.

Úplně první dojem z města, který vznikl už při pohledu z okénka letadla, byl, že je to prostě obrovské město. OBROVSKÉ. Z letadla vůbec nebylo vidět, že by to město mělo nějaké hranice, prostě pokračuje dál a dál a volně přechází v menší města a sahá až k okrajům argentinské pampy. Údaje o počtu obyvatel se poměrně zásadně odlišují, většinou se udává počet 3 miliony, nicméně širší předměstí – „Gran Buenos Aires“ – dosahuje počtu 13 milionů obyvatel a aglomerace Buenos Aires je tak jednou z dvaceti největších aglomerací na světě a určitě jednou z největších v Latinské Americe. Zároveň se však jedná o jedno z nejpřitažlivějších měst Latinské Ameriky – cituji průvodce Rough Guides – „ze všech hlavních a velkých měst Jižní Ameriky toho má Buenos Aires zdaleka nejvíc co nabídnout“. Tahle věta zní slibně a přiznám se, že očekávání mám velká, tak se pojďme podívat, zda je první pohled na město naplnil.

(kvalita fotky bídná, lepší bohužel nemám – o foto jsme požádali pána, který seděl u okna a který s mobilem asi úplně nekamarádí :-D)

Jednou z výhod mého ubytování (o kterém napíšu zřejmě další článek) je rozhodně jeho poloha. Bydlím přímo v centru, tři bloky od místa, které dokonce i google označuje za střed města. Bloky, španělsky „cuadras“, jsou celkově důležitým prvkem minimálně centra Buenos Aires – už při pohledu z letadla nebo při letmém přejetí mapy očima uvidíte, že široké centrum města je poskládané z pravidelných pravoúhlých ulic.

Oním centrem města je El Obelisco, 67 metrů vysoký obelisk, který stojí uprostřed nejširší ulice na světě, Avenidy 9 de Julio (9. července). Třída 9. července je rušná dopravní tepna, po které neustále proudí stovky aut, na panelácích podél ulice blikají neonové billboardy a pouliční prodavači se vám snaží prodat náramky, vyřezávané předměty a další suvenýry. Podél celé ulice je ale hodně zeleně, takže celkový dojem rozhodně není negativní. Kousek od obelisku stojí velká zelená písmena BA, u kterých se většina turistů fotí, dokonce si tu musíte vystát frontu, aby na vás vyšla řada a mohli jste si stoupnout přímo k písmenům a nechat se vyfotit. Takovou fotku jsem původně také mohla mít, ale Jirka bohužel moc neumí fotit na mobil, a tak je fotka rozmazaná. Nevadí, máme to k obelisku tři bloky a ještě tu budeme půl roku :-D.

Jedny z našich prvních kroků ve městě vedly na ulici Florida, což je velmi dlouhá, ale poměrně úzká pěší zóna v centru města. Na této ulici to opravdu žije i v sobotu a v neděli, což se o dalších částech centra říct nedá - většina obchodů má zavřeno a neturistické ulice zejí prázdnotou. Ne tak Florida. Tuhle ulici pozná i slepý podle neustálého pokřiku „cambio, cambio“ neboli „směna, směna“. Pouličíních prodejců argentinské měny je tady opravdu dost, ale je důležité nenechat se zlákat a neriskovat o něco lepší kurz tím, že vám mohou být nabídnuty falešné bankovky. My tedy peníze nevyměníme u těchto prodavačů, ale v kiosku s novinami, kde dostaneme 16,2 pesos za americký dolar. A tady jsou fotky argentinské měny, tedy alespoň mince a bankovky, které se ke mně zatím dostaly:

Další věcí, kterou je nutné zařídit si co nejdříve po příjezdu, je kartička SUBE, tedy něco jako naše Opencard, zkrátka kartička na MHD. SUBE stojí 40 pesos, tedy asi 60 Kč. Není na jméno, je přenositelná a na jednu kartičku může jezdit klidně několik lidí. Systém placení za MHD je tady úplně jiný než v Česku – neexistuje žádné předplatné, je nutné si na kartičku dobít peníze a platit za každou jednotlivou cestu. Je to zvláštní a přijde mi to nevýhodné, ale je to tak.

A tady takový běžný vchod do stanice metra:

První odpoledne v Buenos Aires jsme strávili procházkou po ose Plaza de Congreso – Avenida de Mayo – Plaza de Mayo, což je taková hlavní turistická osa v centru města. Plaza de Congreso je náměstí plné zeleně, na kterém se tyčí Palacio del Congreso, budova argentinského parlamentu. Tuhle budovu určitě navštívíme i uvnitř, zatím nám stačila zběžná prohlídka zvenku. Focení komplikovalo sluníčko, které nad kongresem zrovna svítilo, takže jsou určitě důvody se sem vrátit znovu :) Jirka si u kongresu odlovil další cashku a byl také spokojený. Na náměstí se proháněla stáda holubů, kteří tady tvoří obživu pár staříkům – za 5 pesos si tu můžete koupit kornout kukuřice, kterou rozhazujete holubům a můžete se tak vyfotit obklopení těmito opeřenci. Holubi tu na kukuřici slyší a jsou skutečně všudypřítomní.

Jirka lovící cashku:

Na náměstí jsme viděli také tento strom, který je opravdu velký, nevím, jestli to nebude třeba nejširší strom v Buenos Aires. Dojem kazil pouze bezdomovec, který si se všemi svými věcmi zřídil příbytek na druhé straně stromu.

Z Plaza de Congreso jsme pokračovali po ulici Avenida de Mayo, tedy Květnové ulici. Tato ulice hodně připomíná Paříž, je lemovaná výstavními domy a alejemi stromů. Na jednom konci ulice ústí na Plaza de Congreso, na druhém konci na Plaza de Mayo, o kterém vám povím za chvíli.

Jednou z nejzajímavějších budov v Buenos Aires je Edificio Barolo, budova, která má zvláštní tvar a je možné ji dokonce navštívit, jak jsme se informovali, na prohlídku je však třeba objednat se předem. O prohlídku však máme velký zájem, protože se dá vyšplhat nahoru a pak máte centrum Buenos Aires a zejména Plaza de Congreso jako na dlani. Od paní u vchodu jsme dostali letáček s kontaktem a možnými termíny prohlídky, které ještě nejsou obsazené.

Jak uvádí můj knižní průvodce Argentinou, jednou z povinných zastávek každého turisty v Buenos Aires je Café Tortoni, slavná kavárna, kde se dříve scházeli neméně slavní argentinští spisovatelé. Myslím, že ji také v budoucnu navštívíme, i když se obávám, že poloha na Avenida de Mayo a zvučné jméno ceny vyhnaly opravdu vysoko. Prozatím se tedy musíte spokojit s fotografií nápisu Tortoni :) 

Celá Avenida de Mayo je lemovaná knihkupectvími, restauracemi, kavárnami, prodejnami se suvenýry a podobně. Po zhruba dvou kilometrech se náhle ocitáte na místě, kde se odehrálo mnoho významných událostí argentinských dějin – slavné Plaza de Mayo. Toto náměstí je častým počátkem návštěvy města v případě mnoha turistů. Architektonicky je to docela nesourodé místo, ale zajímavostí je tu každopádně víc než dost.

První budovou, která vás zaujme při příchodu od Avenida de Mayo, je Catedral Metropolitana, jejíž průčelí zdobí 12 sloupů, označujících 12 apoštolů. Uvnitř se zrovna konala bohoslužba, okolní výklenky však byly normálně přístupné pro turisty, takže jsme vstoupili. Asi nejvýznamnějším místem v katedrále je hrob generála San Martína.

Na náměstí jsme našli také památník obětem podivné argentinsko-britské války o Falklandy neboli Malvíny. Mnozí z vás jistě ví, že se jedná o souostroví v Atlantickém oceánu, o které Argentina a Velká Británie svedly válku, kterou sice vyhrála Británie, ale o tom se v Argentině již jaksi mlčí. Myslím, že se tu jedná o velmi citlivé téma, o kterém byste se radši s Argentinci neměli bavit, nebo tvrdit, že Malvíny samozřejmě patří Argentině, což dokazují i mnohé suvenýry, které jinak turisticky poměrně nezajímavými Malvínami překypují.

Určitě nejdůležitější stavbou na tomto náměstí je ale Casa Rosada neboli Růžový dům, který za své jméno vděčí barvě omítky. Ta byla v minulosti několikrát změněna vždy do jiného odstínu růžové. Jedná se o sídlo argentinského prezidenta, kterým je v současnosti pravicový Mauricio Macri, který řídil i nejslavnější argentinský fotbalový klub Boca Juniors a v minulosti byl také starostou města. Casa Rosada je také možné navštívit, na prohlídku je však rovněž nutné se objednat. Jsem si jistá, že tuto stavbu, stejně jako celé náměstí, za svůj pobyt navštívím ještě mnohokrát.

Ještě jedna zajímavost z Plaza de Mayo – pravidelně se zde scházejí Květnové matky, Madres de Mayo. V 80. letech vláda nechala zmizet tisíce lidí, které například svrhávala z letadla do hlubin Tichého oceánu. Matky těchto obětí se neustále scházejí na Plaza de Mayo a na jejich počest je na podlaze před Casa Rosada zobrazeno několik bílých šátků, které jsou jejich symbolem.

U Casa Rosada stojí také budova argentinské národní banky:

Kousek dál se pak tyčí velkoleá budova bývalé pošty, dnes Centro Cultural Néstro Kirchner. Néstor Kirchner byl prezidentem Argentiny, o jeho vlivu na zemi a město si řekneme třeba někdy příště.

Nakonec přikládám další střípky, které jsem zachytila při první návštěvě města. Myslím, že za první den jsme toho stihli docela dost. :)

 Selfie s papežem Františkem, rodákem z Buenos Aires, nesmí chybět:

Na závěr bych ráda zmínila, že Buenos Aires je rozděleno do 47 čtvrtí, španělsky „barrios“, přičemž každá z nich je trochu jiná a něčím specifická. Já bydlím ve čtvrti San Nicolás, kousek od části, která se nazývá „Microcentro“, což je název, který asi nepotřebuje překlad. Mezi nejznámější čtvrti města patří La Boca, Retiro, Recoleta, Palermo nebo San Telmo, které postupně návštívím a napíšu o nich opět dlouhé články. Pokud jste dočetli až sem, tleskám! :)