Slunce, maté, tango: M jako Madrid

Jak jsem slíbila v minulém článku, povím vám něco o naší krátké zastávce v Madridu. Do Madridu jsme přiletěli ve 14:35 a odlétali další den ve 12:00, měli jsme tedy téměř celý jeden den volno na prohlídku města. Z letiště jsme vyjeli autobusem, o kterém jsem psala také v minulém článku. Autobus zastavil v centru na náměstí Cibeles, které jsme později také navštívili. Z tohoto náměstí jsme se vydali pěšky do našeho ubytování na jednu noc – hostelu Enebral. V Madridu je centrum docela kompaktní a všude je to celkem blízko, takže cesta nám zabrala kolem dvaceti minut.

Ubytování to bylo trochu spartánské (rozhodně ale ne tolik jako v Buenos Aires – o tom ale zase další článek), jednu noc jsme ale krásně vydrželi a říkali jsme si, že bychom takhle klidně bydleli celý půlrok. Spali jsme v malém čtyřlůžkovém pokoji (dvě palandy), ve kterém jsme ale byli sami. Přes chodbu byla malá koupelna a celý hostel se nacházel ve třetím patře činžovního domu, ve kterém ale chyběl výtah, takže jsme museli šlapat pěkně po svých (patra byla poměrně vysoká). V tu chvíli jsme ocenili odbavení našich zavazadel až do cílové destinace, takže jsme se s nimi nemuseli tahat.

Po krátkém odpočinku jsme se vydali na několikahodinovou prohlídku města, o které vlastně bude celý tento článek. Jirka hned musel ulovit cashku (čti „kešku“)– provozuje totiž geocashing, možná jste o něm slyšeli, možná ne – jedná se o hledání schovaných cashek, které dotyčný musí najít dle zadaných indicií. Takových cashek je ve světě zřejmě spoustu a Česká republika v jejich hledání a umisťování podle Jirky patří mezi velmoci. Každopádně se zdá, že cashky budeme lovit během celého pobytu, Jirka má dvě odlovené už po prvním dni v Buenos Aires (je jich tu prý ale celkem jen 80, což mě docela potěšilo). Jirka vždy dle indicií hledá cashku a já se v daném místě rozhlížím a fotím památky (cashky jsou naštěstí většinou umístěny v zajímavých lokalitách).

Naši prohlídku jsme začali u egyptského chrámu, což bych popsala asi jako kamennou stavbu na jezírku, obrázek si o něm můžete udělat u následující fotky.

Z chrámu jsme pokračovali ke královskému paláci (Palacio Real), který se nachází pár metrů odtud. Cestou jsme se stavili na Plaza de Espaňa, Španělském náměstí, které je zajímavé parkem, který v letních měsících láká k posezení a sochou Cervantese, Dona Quijota a Sancho Panzy.

Jirka chtěl původně Palacio Real navštívit i zevnitř, ale zaprvé bychom to nestíhali, protože poslední vstupenky bylo možné zakoupit v 17 hodin, a zadruhé jsem uznala, že v Madridu je mnoho dalších věcí k vidění, tak proč hned platit šest euro za vstupenku. I z venku je ale palác krásný, majestátný a reprezentuje španělského krále, jehož je oficiálně úřadem. Za palácem se nachází park, ze kterého je možné pořídit pěkné fotky celé stavby a za hezkých dní i posedět na lavičce. My jsme zůstali pouze u fotek stavby. Hezký den sice byl, ale Madrid leží v nadmořské výšce přes 500 metrů a je to vnitrozemské město, v zimě tedy teploty klesají i hluboko pod bod mrazu (což naštěstí nebyl případ dne našeho výletu, ale i tak úplně teplo nebylo).

Naproti královskému paláci stojí katedrála Almudena. Na tomto místě bych zmínila, že Madrid jsem již navštívila před sedmi lety, a to také pouze na jeden den. Právě katedrála Almudena je, spolu s výše zmíněným egyptským chrámem, místem, které jsem tenkrát nenavštívila a nyní ano, zastávka v Madridu pro mě tedy byla i tak něčím novým.

Katedrála je krásná zvenku i zevnitř. V době naší návštěvy se připravovala bohoslužba, přesto jsme si katedrálu mohli prohlédnout a vyfotit. Myslím, že za vše hovoří následující fotky.

Po návštěvě katedrály nám trochu vyhládlo a uznali jsme, že zkusíme nějakou španělskou specialitu, kterou se neochudíme o moc euro – dali jsme si churros con chocolate (churros s horkou čokoládou), což jsou kolečka smaženého těsta, které se podávají s horkou čokoládou, do níž se namáčí. Tato pochoutka nás vyšla na 3,60 euro na osobu a kromě zaplnění žaludku a rozmlsání chuťových buněk nám nabídla zahřání se uvnitř restaurace a chvilku odpočinku.

Posilněni jsme se vydali dál do víru madridského večera. Pomalu se stmívalo a některá místa jsme si tedy mohli vychutnat za večerního osvětlení. Patřilo k nim například hlavní madridské náměstí Plaza Mayor (tímto názvem je ve Španělsku označena většina náměstí i v menších vesnicích), které je čtvercové a plné restaurací a kaváren. Teď v zimě na něm nebylo tolik lidí, mnohem větší ruch se odehrával na náměstí Puerta del Sol o několik set metrů dál. Toto místo je v podstatě středobodem veškerého dění v Madridu a je známé například tím, že na Silvestra se na něm shromažďují lidé, kterým moderátoři na radnici odpočítávají čas do půlnoci a společně pak všichni s každým odbitím hodin spořádají každý jednu kuličku hroznového vína (celkem tedy dvanáct kuliček). Na Puerta del Sol je také kilometr nula španělských silnic, od tohoto bodu se údajně odpočítávají vzdálenosti po celé zemi. Tento „kilómetro cero“ je poměrně malý půlkruh, který jsme našli až na třetí pokus po několikátém zeptání se místních. Uprostřed náměstí také stojí socha jakéhosi španělského krále, mnohem známějších a fotografovanější je však socha medvěda a stromu – španělsky „oso y madroňo“ – na kraji náměstí. Pamatuju si, že s touto sochou již fotku mám a vyfotila jsem si ji i tentokrát. Typickým suvenýrem, který si lidé z Madridu přivážejí, je právě tato fotka. Jirka si přivezl i malou sošku oso y madroňo, kterou koupil v turistickém obchůdku. Já jsem si z Madridu odvezla pouze krásné vzpomínky :)

Plaza Mayor:

Puerta del Sol:

Na konec naší prohlídky Madridu jsme zařadili náměstí Cibeles, což je v podstatě velký kruhový objezd, v jehož prostředku stojí socha bohyně Cibeles v kočáru. Večer je tahle socha nádherně osvícená. Jelikož nás zde vysadil autobus, jak jsem zmiňovala výše, a odtud jsme také další den odjížděli, mám fotku Cibeles za světla i za tmy. Další významnou stavbou, která na náměstí stojí, je palác Correos, tedy palác španělské pošty. Myslím, že fotka Cibeles s palácem v zádech je typickým snímkem Madridu, který bývá prezentován cestovními kancelářemi a který okamžitě najdete při vyhledávání v googlu. Budovu však hyzdil nápis „Refugees welcome“, který se k budově absolutně nehodí, nehledě na diskuzi o jeho významu. Zkrátka kazí výhled na část budovy (i když malou).

Na závěr naší návštěvy jsme si vyfotili bránu Puerta de Alcalá, která se nachází ještě kousek dál za Cibeles. Za zmínku ještě stojí návštěva trhu Mercado San Miguel, což není trh v pravém slova smyslu, spíš budova tržiště sloužící jako oblíbené místo setkávání Madriďanů - jsou zde bary, restaurace atd. Zde jsem také pořídila fotky luxusně vyskládaného ovoce, například třešní.

Puerta de Alcalá:

Mercado San Miguel:

Madrid je krásné město, jehož návštěvu všem vřele doporučuji. Město se dá projít pěšky a je v něm i spousta dalších míst, která jsem nezmínila, protože se za pár hodin prostě nedají stihnout navštívit. A co nás čekalo další den už víte z předchozího článku – dlouhý let přes oceán, na který jsme se šli znovu vyspat do penzionu Enebral. :)

Cukrárna kousek od našeho ubytování: