Škola aneb proč tu vlastně jsem

Dnes si povíme, co tu zatím kromě návštěvy různých částí města dělám. Celé dny totiž netrávím pouze chozením po městě, ale také na kurzech španělštiny (což je také příjemné:)).

Kurz argentinské kultury a jazyka pořádá univerzita, na kterou budu od března chodit, tedy Universidad Torcuato di Tella. Jedná se o poměrně malou univerzitu (má kolem 2000 studentů), což je vidět i uvnitř samotné budovy, která rozhodně není tak rozlehlá jako VŠE. Univerzita je soukromá, chodí na ni především studenti z vyšších sociálních vrstev a jak se sama škola ráda chlubí, patří mezi nejlepší univerzity v Argentině a v celé Latinské Americe. Například v oborech ekonomie a business je to podle jakéhosi žebříčku dokonce nejlepší univerzita v Latinské Americe. Celkově se zde vyučuje hlavně architektura, ekonomie a právo, není to tedy široce zaměřená univerzita.

Budova je každopádně moderní a reprezentativní, vlaje nad ní velká argentinská vlajka a u vchodu je palma.

Hned po vchodu do budovy musíte projít podobným turniketem, který je v metru. Není tedy divu, že už se nám stalo, že jsme místo studentské kartičky, kterou je nutné se prokázat, k turniketu přikládali kartičku SUBE, která je určená pro MHD. :) Zvláštní ale je, že turniketem je nutné projít (a přiložit kartičku) také cestou ven ze školy. S ostatními jsme uznali, že to je zbytečné a zdržující. :)

Hned za vchodem zaujme socha, která je prý totemem, který v sobě spojuje Evitu a jakéhosi indiána. Kousek vedle je zase vystavené jakési auto.

Ve škole funguje také menza, která je ale na naše poměry poměrně drahá (studentské menu 85 pesos, 1 peso = 1,6 korun). Spíš než v menze to tu vypadá jako v kantýně - mají tu různé sendviče, ovoce, kafe. Kromě toho jsou tu však také tři mikrovlnky a je tak možné si přinést vlastní jídla z domova, což mi připadá skvělé!

Nyní už se dostanu k samotnému kurzu. Koná se každý den od 15 do 18 hodin a potrvá čtyři týdny (až do začátku semestru, což bude 13. března). Na kurz nás chodí celkem devět. Já a Jirka, dále jeden Američan a jedna Američanka, Australan, Finka, Nor, Francouz a Holanďan. Učitelky se na kurzu střídají dvě, buď máme Augustinu, nebo Marii.

Na této fotce můžete vidět některé účastníky kurzu. Zleva Lauren (USA), Daniel (USA), Ollie (Austrálie), Olivier (Holandsko) a Jirka.

Na kurz jsme dostali velké modré desky, které jsou plné materiálů, které budeme probírat. Budeme probírat gramatiku, slovní zásobu, kulturní aspekty a praktické záležitosti (například dopravu po městě) a čeká nás také několik kulturních aktivit, například návštěva divadla Teatro Colón, parku Parque de la Memoria nebo procházka centrem města s průvodkyní, která nám bude vysvětlovat architektonický vývoj města. Tato procházka nás čeká zítra, v některém z dalších článků se tedy o ní určitě zmíním.

Jednou z věcí, které se zatím na kurzu hodně věnujeme, jsou specifika argentinské španělštiny (přesněji řečeno španělštiny, která se nazývá „ríoplatense“ – tedy je z oblasti ústí řeky Río de la Plata, většinou se do ní zahrnuje Argentina a Uruguay). Už před příjezdem jsem slyšela různé názory o tom, že zdejší španělština je taková svérázná a těžko srozumitelná. Svérázná určitě je, nějak extra málo srozumitelná ale vůbec ne. Je prostě jen jiná a kdo si zvykne na to, že místo „j“ se vyslovuje „š“, polykají se sykavky a „ty“ se neřekne „tú“, ale „vos“, má vyhráno. Stejně však bude trvat několik měsíců, než budu znít jako Argentinec (jestli vůbec). Zatím si tu všichni myslí, že jsem ze Španělska, což je sice kompliment (zním jako rodilý mluvčí!), ale i když se snažím, jako Argentinec nebudu znít ještě hodně dlouho. A vlastně ani nevím, jestli je to dobře – mám čistou španělskou španělštinu a časem z ní asi bude nesourodý mix, kterým nemluví žádný rodilý mluvčí španělštiny. Ale to se uvidí až časem. J