Prohlídka města s průvodkyní

Jak jsem psala v minulém příspěvku, obvykle míváme hodinu španělštiny od 15 do 18 hodin. Je jen několik dní, kdy je tomu jinak a dnešek byl jedním z nich. Místo klasické hodiny ve škole jsme měli tříhodinovou prohlídku centra města s průvodkyní, při které jsme se dozvěděli různé souvislosti o městě, počínaje historickými osobnostmi a konče architekturou. Cestou na schůzku s průvodkyní jsem si vyfotila tento zajímavý strom:

V 9:45 byla schůzka na rohu ulic 25 de Mayo a Rivadavia, tedy u budovy Banco de la Nación, jejíž fotku jsem tu zveřejnila již v prvním článku o Buenos Aires. Ulice Rivadavia je mimochodem možná nejdelší ulice na světě – zmínila to paní průvodkyně a píše se o tom i v mém knižním průvodci. :) V Buenos Aires běžné při uvedení například místa setkání, zastávky autobusu atd. uvést dvě ulice, které se na daném rohu kříží. Je to jednoduchý systém, na který se dá rychle zvyknout a značně usnadňuje orientaci ve městě, protože většina ulic je několik kilometrů dlouhá a vůbec nemění své jméno, takže se vám po pár dnech jejich názvy dostanou pod kůži.

Naše paní průvodkyně se jmenovala Gaby a provádění po městě se věnuje profesionálně, prohlídky organizuje v angličtině nebo španělštině. My jsme jí měli ve španělštině a dalo se jí docela pěkně rozumět. :) Jak sama Gaby říká, v centru města z turistů žije spousta lidí, například ona, ale někteří další lidi také trochu jiným způsobem, proto si máme dávat pozor na své věci.

Naší úplně první zastávkou byla Casa Rosada, o které jsem už psala v prvním článku. Dozvěděli jsme se, že prezident zde nežije, ale pouze pracuje; své sídlo má na severním předměstí města ve čtvrti Olivos. Do práce přilétá vrtulníkem, který dosedne nedaleko Casa Rosada a prezident pak směřuje limuzínou dovnitř. Musím se pochlubit, že zrovna dnes jsme vrtulník viděli přistávat. J Jak Gaby říkala, současný prezident Macri si prý ale bere dovolenou tak často, že se lidé v legraci ptají, kdy vlastně pracuje.

Dále jsme pokračovali do katedrály, ve které leží hrob generála San Martína. O katedrále jsem také psala v minulém článku, s paní průvodkyní jsme se však dozvěděli mnohem více zajímavostí – například, že jde snad o jediné místo na světě, kde je v křesťanské katedrále židovská pamětní deska. Je tu na počet biskupa, který je tu pohřbený a který výrazně bojoval za objasnění teroristických útoků na židy v Buenos Aires v 90. letech.

 Znovu jsme viděli hrob generála San Martína, tentokrát byla místnost s hrobkou otevřená a střežila ji stráž. Viděli jsme dokonce střídání stráží, které prý probíhá každé dvě hodiny; my jsme stihli střídání v 11 hodin.

Poslední zajímavostí, o kterou se s vámi podělím, je, že v této katedrále dříve sloužil Jorge Mario Bergoglio, tedy nikdo jiný než současný papež František, rodák z Buenos Aires.

Od této doby už jsme navštívili jen místa, která jsem zatím předtím neviděla. Procházeli jsme se historickými čtvrti Montserrat a San Telmo, které leží na jih od centra města. Tyto dvě čtvrti jsou obzvlášť známé zdobnými nápisy ve stylu „filete“, který se dostal dokonce do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o zdobné nápisy s barevnými květinovými vzory.

Montserrat je nejstarší čtvrtí města. Je spjat například se slavnou argentinskou komiksovou postavičkou, která se jmenuje Mafalda. Mafalda je děvčátko, které chce být jiné než ostatní holky, například než její kamaráda Susana, jejíž jediným cílem je vdát se a mít děti. Pochopili jsme, že Mafalda je komiks spíš pro dospělé, který odráží například i politickou situaci. Docela dost přemýšlím o tom, že si knížku komiksů s Mafaldou koupím, Gaby nám ukázala dvě ukázky komiksu a vypadá to dobře.

Jinak jsme v Montserratu navštívili například tento kostel, přednímž má pomník a je pohřbený Manuel de Belgrano, tvůrce argentinské vlajky. Je tak významný, že je po něm pojmenovaná celá čtvrť (ve které mám školuJ) a je vyobrazený na desetipesové bankovce.

V San Telmu mě zaujala například takzvaná Casa Mínima, tedy se svými 2,17 metry do šířky nejužší dům v Buenos Aires. Postavili si ho otroci, kteří byli osvobozeni a získali malý kousek půdy, na který se větší dům nevešel.

Zajímavý je i místní mercado, tedy trh, na kterém se původně prodávaly hlavně potraviny (ovoce, zelenina, maso,…), dnes je však, stejně jako celé San Telmo, plný starožitností. Starožitnostmi oplývá také nedělní trh v srdci San Telma, na který se ale teprve chystáme.

Na náměstí Dorrego, ústředním náměstí v San Telmu, jsem poprvé viděla tancovat tango – je to takové pozlátko na turisty, ale přeci jen, kdo by si to nevyfotil, když už je v Buenos Aires. :)

Na konec naší poměrně vyčerpávající prohlídky jsme navštívili pasáž, která bývala domem bohaté rodiny Ezeiza (stejné, po které se jmenuje čtvrť, ve které leží mezinárodní letiště, kterému se také říká Ezeiza, ačkoliv oficiálně se jmenuje Ministro Pistarini). Tato pasáž má tři patia a v současné době jsou plné obchodů. Je to ale opravdu hezké místo.

Na konec musím přidat fotografie z demonstrace, kterou jsme cestou zpět domů potkali. Podle místního policisty jsou takové demonstrace naprosto na denním pořádku a vždy se týkají něčeho jiného. Zrovna dnes jde o protest proti současné vládě.