Pojedeme do Ria!

Je to tak! S nákupem letenek na červenec jsme neotáleli a tak už můžu veřejně oznámit, že 8.-14. července budeme v Rio de Janeiru a 19.-26. července v severoargentinské Saltě (doporučuju vygooglit si Salinas Grandes, Quebrada de Humahuaca nebo Cafayate, ať pak nejste na blogu šokováni tou krásou a máte nějakou přípravu). :-D Do Ria poletíme s brazilskou leteckou společností GOL a do Salty s argentinskou společností Andes (ani s jedněma jsme zatím neletěli). Letenky byly docela drahé, ale výhledově bychom chtěli celkově Saltu pořídit do 15 000 Kč a Rio do 20 000 Kč. Je to dost peněz, ale když je máme, tak je škoda sedět celý červenec v Buenos Aires (když je to navíc druhý nejchladnější měsíc v roce, hned po srpnu). :-) V Riu ani na severu by neměla být taková zima.

Nepříjemné je akorát to, že kvůli drahé letence do Ria už vynecháme Sao Paulo, kde jsme měli navštívit kamarádku Carol. Dost se jí to teď bojíme říct a chodím okolo ní jako kolem horké kaše. Snad to pochopí, šetřit se musí! :-) Už takhle tady procestujeme majlant. :-D Když si představím, že letenka do Ria je dražší než celá dovolená v Řecku..... peníze holt hýbou světem a Latinskou Amerikou obzvlášť. :-)

Další novinkou je, že jsme byli v Boce a já jsem si koupila pončo. No, musím se tu veřejně přiznat, že mě stálo 650 pesos, tedy asi 1000 Kč, což vůbec není málo! Na druhou stranu, už asi měsíc pořád básním o tom, že si pončo pořídím. Typické je hlavně pro indiánské oblasti severní Argentiny, ale říkala jsem si, že Salta je tak turistická, že tam budou ponča předražená. Takže jsem si jedno koupila rovnou v Buenos Aires. Jak se vám líbí? :-) Možná se v něm někdy i vyfotím, ať vidíte, jak vypadá na člověku (je docela dlouhé)! :-)

V Boce jsme také navštívili dvě muzea. První z nich opravdu stálo za to – muzeum výtvarného umění Benito Quinquely Martína, známého umělce čtvrti z 20. století. V muzeu nejsou vystavena jen jeho díla, ale také díla jiných umělců, která Quinquela Martín posbíral. Navíc je muzeum umístěno v jeho bývalém domě, takže si můžete prohlédnout jeho ložnici, koupelnu, pracovnu a podobně. Muzeum má navíc také terasu, ze které lze přehlédnout celou čtvrť – unikátní pohled! Navíc je velmi sympatické, že se neplatí vstupné (a navíc, během naší návštěvy jsme byli jediní návštěvníci). :-) Druhé muzeum už mě tolik neoslovilo – navštívili jsme muzeum voskových figurín, kam se platilo vstupné 45 pesos a měli jsme ho projité za dvacet minut. Jsou to v podstatě jen dvě místnosti a figuríny nejsou příliš zdařilé a navíc představují například pár tančící tango, velitele indiánského kmene a podobně. Takže pokud někdy zavítáte do Boky, toto muzeum klidně vynechejte. Já jako dlouhodobý turista v Buenos Aires ale mám povinnost navštívit všechno, co je jen možné. :-)

A takhle vypadá muzeum výtvarného umění Benito Quinquela Martín: zdi hrají všemi barvami! :-)

Pokud vás obrazy unaví, můžete se posadit a prohlížet si je hezky ze židle.... :-)

Kromě obrazů tu najdete také sochy

Zajímavá místnost... výstava bizarních hasičských masek!

A tady už jsme ve druhém patře v domě Quinquely Martína. :-) Kuchyňka...

Terasa se sochami, ze které je vidět celá čtvrť!

La Boca v celé "kráse"

Vzado vpravu začíná opravdová turistická atrakce Buenos Aires - ulice Caminito lemovaná obchody se suvenýry a restauracmi. Tam jsem si koupila své pončo. :-)

Tento pomalovaný chodník mě prostě fascinuje! :-D

V Boce hraje barvami úplně všechno. Domy, chodník, zdi muzea i plastové lahve....

V dálce La Bombonera, stadion Boky Juniors. A v popředí celá "terasa soch" jako na dlani. Jak Jirka podotkl, ne všem sochám vystavení dešti a slunci očividně svědčí!

Dopis, který Quinquela Martín obdržel od dcery Charlieho Chaplina.

Quinquelova koupelna...

... a ložnice. Kdo z vás by se natáhl? :-) Já jo!! Bohužel se to nesmí. :-D

Dneska jsme měli místo hodiny řízení lidských zdrojů debatu o drogách. Nejdřív jsme si pustili tři videa a pak jsme debatovali. Sympatické bylo, že Eugenio (náš profesor – je tady běžné oslovovat učitele křestním jménem!) donesl sendviče a jakýsi další dobrovolník zákusky. Takže jsme si i pochutnali. :-) Až dopíšu tento článek, budu s Robertem (možná už víte, že Rober je můj peruánský kamarád) koukat na film „Tres metros sobre el cielo“ – Tři metry nad nebem. Měl by to být nějaký super španělský romantický film. Snad tomu budu rozumět, je to bez titulků a španělskou španělštinu už jsem delší dobu neslyšela. A ještě jedna věc se dnes stala – vypila jsem celý šálek kafe! Kdo mě zná, ví, že kafe nemám ráda. Nicméně to neznamená, že bych ho teď začala pravidelně pít – jen jsem chtěla ochutnat pravou brazilskou kávu. A měla jsem jí bez cukru a bez mléka! Myslím ale, že i nadále zůstanu u maté a u čaje. 

P.S: Tyto dny je v Argentině Angela Merkelová, takže v Buenos Aires panují zvýšená bezpečnostní opatření. Pro ukázku fotka, kterou jsem si stáhla kdesi na internetu. Merkel + Macri