Muzejní den

Na to, že nejsem až tak muzejní typ, jsem v Buenos Aires už navštívila muzeí docela dost. A svou sbírku jsem rozšířila v pondělí, kdy jsem se vydala hned do dvou muzeí – také mě to dost vyčerpalo a potom jsem domů přišla úplně vyřízená a musela jsem odpočívat. :-) Navíc jsem si zvolila dost zvláštní muzea na to, že nejsem ani technický typ: Muzeum zbraní a Železniční muzeum. Pokud nejste technický typ ani vy, možná následujících několik řádků a fotek přeskočte a zaměřte pozornost až na konec článku. :-)

Muzeum zbraní sídlí ve stejné budově jako Palacio Paz – možná si někdo z vás vzpomíná, že jsem zde o něm už psala. Je to údajně největší muzeum zbraní v Latinské Americe (podle aplikace BA). Pro nerezidenty (ano, je to nefér – skoro všude tu existují dvojí ceny pro Argentince a pro cizince) platí vstupné 50 pesos. Pán u pokladny se zajímal, odkud jsem a jak je možné, že tak hezká holka jde sama do muzea zbraní. No, potěší to. :-)

Je pravda, že i když nejste úplně fanda do zbraní (podobně jako já), procházka 17 místnostmi vám zabere skoro hodinu. Vystavené jsou nejrůznější mačety, pistole, miniaturky vojáčků, tanky a všemožné podobné válečné nástroje, na které si vzpomenete. Celá jedna místnost je také věnována válce o Falklandy, věčné to argentinské téma. :-D Zaujalo mě, že jsem mezi exponáty našla vystavené i zbraně z Československa. U každého exempláře byla totiž vyznačená země původu.

V muzeu jsem byla skoro sama, což mi vyhovovalo – a hlavně u exponátů nestáli žádní hlídači; to obecně nemám ráda, protože i když jsem jim vlastně úplně ukradená, stejně nemám dobrý pocit, že si mě prohlížejí, jak si prohlížím exponáty; pak mi třeba i přijde nevhodné odejít z místnosti moc brzy, nebo si ji naopak prohlížet podezřele dlouho. Je to hloupost, ale možná to někdo cítíte také tak. :-)

Druhé muzeum, které jsem navštívila hned po muzeu zbraní, bylo železniční muzeum. To jsem měla proběhnuté asi za půl hodiny – musím říct proběhnuté, protože je docela malé a pokud nejste nadšenec do vlaků, není popravdě moc zajímavé. Naštěstí se zde neplatilo žádné vstupné. Kromě součástek do vlaků (technice, jak jsem říkala, moc nerozumím) a modelů vláčků jsou tu vystavené například staré jízdenky, odznaky průvodčích nebo porcelán, který se využíval v prezidentském vagónu.

Ještě se s vámi podělím o fotku submarina, které jsem si dala v Café Tortoni v neděli. S Jirkou jsme se tam měli sejít s jednou kamarádkou z kurzu španělštiny, kterou jsme už dlouho neviděli – nicméně nejenže nedorazila, ale ani se vůbec neozvala! Čekali jsme asi hodinu a půl a pak jsme šli. Bála jsem se, že se jí něco stalo, ale viděla jsem a vidím, že na Facebooku je normálně čas od času online. Tak nevím, je to divné a dost neslušné – den předem jsme si ještě potvrzovali, že se uvidíme. Myslím si, že tohle se nedělá, nicméně, i tak jsme si to s Jirkou u submarina užili. On si dal ještě medialunas (argentinské kroasanty), já jsem raději šetřila. Navíc se mi podařilo utratit zde šest jednodolarovek, které mi zbyly a které se těžko mění – za takto malé bankovky dostanete velmi špatný kurz. Platila jsem rovných 5 USD a poslední zbylou dolarovou bankovku jsem nechala Jirkovi, který si ji ode mě chtěl odkoupit. Udělala jsem dobrý skutek a nechala jsem mu ji zadarmo. :-D Mimochodem, Jirka někde pořádně nastydl a už dva dny skoro nemluví a má rýmu a kašel. Včera dokonce ležel celý den v posteli (když jsem si udělala procházku do dvou zmiňovaných muzeí).

Z Café Tortoni jsme vyrazili kousek po Avenidě de Mayo, kde se zrovna konala zajímavá akce – Buenos Aires Celebra Polonia y Lituania (Buenos Aires slaví Polsko a Litvu). Tato akce se na Avenidě de Mayo koná každou druhou neděli a vždy je zaměřená na tradice jedné nebo dvou zemí – tentokrát Polska a Litvy, ale v září zde bude i oslava České republiky. Bylo tu spoustu lidí, stánků s typickými suvenýry a jídlem z dané země a vrcholem byly tance v lidových krojích na dvou velkých pódiích. Kdyby mi nebyla zima (moc jsem se neoblékla, protože jsem počítala jen s tou kavárnou) a nepospíchali jsme domů na výrobu empanád, možná bychom se zdrželi déle.

Celé představení sledovalo hodně lidí. :-)

Hned za pódiem už je Plaza de Mayo, kde momentálně visí velký nápis, pozůstatek demonstrace za práva žen. "Ni una menos. Vivas nos queremos. El Estado es responsable." - "Už ani o jednu méně. Máme se rády živé. Stát je zodpovědný."

... a dobrá zpráva, konečně opravili pomník na Plaza de Mayo, už není v ošklivých modrých igelitech a lešení. :-))

Symbol Madres de Mayo - bílý šátek

Organizace Madres de Mayo nedávno slavila 40 let od svého založení, na jejich počest bylo okolí pomníku přejmenováno na "Náměstíčko Květnových matek" - Plazoleta Madres de Plaza de Mayo.

Zajímavý semafor... :-)

Super zpráva na závěr – konečně víme termín zkoušky z peronismu, na který jsme čekali. Budeme ji dělat 6. července, takže přesně za měsíc – a pak už bude konečně pokoj od školy a budeme moct cestovat. :-)  Až se děsím toho, jak to letí!!!

Takhle jsou ve škole vyvěšené všechny termíny závěrečných zkoušek ze všech předmětů. Dali to tam dneska.