Přesně za
čtyři týdny bude 1. července a to pro mě bude znamenat první den prázdnin; po
dlouhé době můj školní rok bude končit 30. června, stejně jako na základce a na
střední. :-) Vzhledem k tomu, že mám v červenci mít ještě jednu
zkoušku (zatím bohužel stále nevím, kdy přesně), ještě to nebudou opravdové
prázdniny, ale už teď plánuju, že budu hodně cestovat a poznávat. Mezitím ale
musím počkat již zmiňované čtyři týdny – musím říct, že na konec školy se
docela těším, semestr v Argentině trvá 16 týdnů, což je oproti VŠE docela
dost. Ještě budu muset zvládnout dvě prezentace, jednu esej, jednu divadelní
scénku (ano, originální zakončení jednoho předmětu :-D), několik textů k přečtení
a dva závěrečné testy. Proto předem avizuji, že nevím, kolik času zbyde na
okolní aktivity a na blog. Věřím ale, že to mí chápaví čtenáři jistě pochopí. :)
Zatím se
kolem mě ale pořád něco děje. Včera večer jsme s několika kamarády z Graduada
(vesměs Brazilci) vyrazili ven – nejdřív jsme si koupili víno do Graduada a
později jsme se přesunuli do nedalekého brazilského baru, který slouží spíš
jako prodejna rychlého občerstvení. Shodou okolností se nachází hned naproti
domu, ve kterém bydlela během svého pobytu v Buenos Aires Barča. :-) Bar je ale prý nový, je otevřený
teprve asi dva týdny. Jmenuje se „Cosinha do Brasil“ – cosinha (nevím, jestli
se to píše skutečně takhle!) je typická brazilská pochoutka – něco jako smažená
bramborová kaše plněná kuřetem, jestli to jde takto popsat. :-) Vypadá zhruba takhle:
V baru bylo
super, že typický brazilský alkoholický nápoj, caipirinha, se podával úplně
zdarma. Nakonec jsme tedy ani neutratili moc peněz – nechala jsem tam jen 100
pesos, a to ještě proto, že jsem chtěla koupit cosinhu pro několik kamarádů (ostatní
také nakoupili, takže jsem měla hned dvě). Čas docela utíkal, až kolem dvanácté
bar zavíral – přesunuli jsme se tedy do čtvrti San Telmo, kde jsme ještě
poseděli v jiném baru. Nakonec jsme se domů vrátili až ve 4 hodiny ráno (ale
například Jirka to vzdal už v půl jedné), takže jsem si rovnou lehla do
postele a spala jsem až do oběda. :-)
Rober, který se očividně nechtěl fotit.... :-)
Caipirinha!
Caio, Brazilec, který rád experimentuje s barvou vlasů. Poslední dobou vsadil na tuhle růžovou!
Bar v San Telmu s živou hudbou
Na okamžik v Chile :-))
Dneska odpočívám,
skypovala jsem s babičkou a zhruba za hodinu nás přijde navštívit kamarád
Jodson, který také bydlel v Graduadu, ale asi před dvěma měsíci se
odstěhoval. Zítra máme v plánu s několika kamarády vařit empanády –
třeba se mi i podaří připravit fotoreportáž. :-) Mezitím se musíte spokojit jen s fotkami
sushi, které jsme připravovali minulý týden a o kterém jsem psala v jiném článku.
Ve čtvrtek
jsme s Jirkou šli ke kamarádce Geraldině a společně jsme připravovali
kolumbijskou specialitu, placky „arepas“. Jsou to vlastně placky z kukuřičné
mouky plněné sýrem a šunkou. Geral si v Buenos Aires dokonce přivydělává
výrobou arepas na přání – na internet zveřejnila inzerát, ve kterém je nabízí
(se sýrem za 12 pesos, se šunkou a sýrem za 16 pesos a plněné kuřetem zatím prý
nedělala, ale tam by cena byla asi vyšší). První várku, kterou jsme připravili,
jsme tak spolu s Geral šli donést jedné paní, která si je prý objednává
pravidelně. Už jsem měla hlad, takže jsem své dvě arepas snědla dost rychle –
ale jsou dost syté, takže jsem se pořádně nacpala. K arepas jsme připíjeli
horkou čokoládu, což je prý v Kolumbii typické. Geral nám také nabízela
kolumbijskou kávu (která je prý nejlepší na světě) – odmítla jsem s tím,
že kávu nemám ráda, ale že si jí někdy příště určitě dám (což si myslím vážně,
protože neochutnat pravou kolumbijskou kávu, když je vám nabízena, by byl
hřích). :-)
Fotila jsem Geral v naší ulici u jakéhosi výtvoru na garážových vratech :-)
Jeden z večerů
tohoto týdne jsme také věnovali kultuře – s Jirkou jsme se šli podívat na
koncert příčné flétny a klavíru do Centra Cultural Kirchner. Cestou zpátky nás
zarazilo, že obelisk tentokrát svítí zeleně – jeho běžné nasvícení za tmy je
růžové, už jsem ho ale viděla i modrý, zelený nebo červený. Těžko říct, proč to
tak je, každopádně jsem si ho vyfotila. :-)
Další milé
překvapení mě tento týden čekalo na oddělení pro výměnné studenty ve škole –
přišel mi tam pohled od kamarádky Anet z gymplu. Tímto za něj moc děkuji a
běžím do trafiky koupit taky jeden. :-) Kdyby se ještě někomu z vás zachtělo
investovat pár korun do pohledu pro mě, potěšilo by mě to! A kdyby ne, aspoň mi
můžete na Facebook nebo na mail poslat nějaké fotky, jak si užíváte krásné
počasí, které vám upřímně závidím (tady už několik dní klepeme kosu při 10
stupních a většinou je i docela zataženo).
Ve středu
jsme se chtěli jít podívat na prohlídku do Palacia San Martín, která se ten den
měla zdarma konat. Z neznámých důvodů však byla zrušena (ne že by o tom
byla zmínka na webových stránkách!), což mě osobně dost namíchlo. Není to v Argentině
rozhodně poprvé, co nám nějaký plán nevyšel kvůli neschopnosti aktualizovat
údaje o otevíracích dobách a prohlídkách na webových stránkách. Místo toho jsme
se ale podívali do nedalekého muzea hispanoamerického umění, které mě sice moc
nezaujalo, alespoň však sídlí v pěkné budově s ještě hezčí zahrádkou.
Při procházení zahrádky na mě padla taková fajn podzimní nálada – dokonce jsem
si sebrala několik pěkných barevných popadaných listů.
Budova Palacia San Martín, kam jsme měli původně namířeno:
... a tady už muzeum, které se stalo naším náhradním programem. Nejvíc mě asi zaujala místnost s vystavenými houslemi, jiné exponáty byly zaměřené hlavně na náboženství a už mi tak zajímavé nepřišly. :)
Zahrada
Budova muzea
Kontrast historické budovy a moderní architektury. :-)
V zahradě rostly nejrůznější plody... :-)
Granátovými jablky jsem si připomněla Turecko!
.. a argentinský podzim v celé své kráse.
Na závěr mi nezbyde, než sdílet odkaz na písničku, která mi poslední dobou pořád zní v hlavě. Víc než písnička je to spíš pochod, který oslavuje Peróna - poslouchali jsme ji tento týden o hodině peronismu a podle našeho učitele je to prý druhá nejslavnější písnička v Argentině hned po státní hymně (kterou také neznám, to bych měla napravit). :-)
https://www.youtube.com/watch?v=YtNpLS4GQOA
P.S.: Franta
má konečně odevzdanou bakalářku a dokonce už dostal i posudky – od vedoucího i
oponenta za A. Hodně se mi ulevilo, protože celou tu věc s bakalářkou prožívám
každý den na dálku s ním. 12. června mu prosím všichni držte palce,
protože to bude den, kdy konečně udělá státnice a začnou mu prázdniny. Jupí!! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat