Kontroverzní zoo Luján

Na výlet do města Luján, které leží asi 80 kilometrů západně od Buenos Aires, se chystáme už od března. Luján je totiž známý svou katedrálou, která je zasvěcena patronce Argentiny – Paní Marii z Lujánu.

Je dobře, že nám v březnu plány na návštěvu města nevyšly – až o něco později jsme totiž zjistili, že Luján skrývá ještě další zajímavost – údajně jednu z nejlepších zoo v Latinské Americe. No, spíš jednu z nejkontroverznějších – návštěvníci zde mohou jít přímo do výběhu některých zvířat (pozor, nemyslím tím ovce, ale třeba lvy nebo tygry) a vyfotit se s nimi, případně je nakrmit. A protože provozovatelé zoo opravdu nehazardují se zdravím návštěvníků, je jasné, že v tom, aby vás zvíře zaručeně nenapadlo, bude něco nekalého: zoo oficiálně sice tvrdí, že zvířata jsou ke kontaktu s lidmi cvičena odmala a navíc jsou před kontaktem s návštěvníky dosyta nakrmena, to samotné ale určitě nestačí – to, že jsou zvířata také pořádně nadopovaná (nevím čím), už zoo neuvádí. Je to ale jasné na první pohled – zvířata, která jsou „ochotná“ pózovat s návštěvníky, se hýbou daleko méně a vykazují celkově jakousi malátnost oproti jiným zvířatům, která ke kontaktu s návštěvníky určena nejsou. Vlastně se ve mně bije takový pocit, že svojí návštěvou tomuto zacházení jen přispívám, na druhou stranu, je to asi opravdu jediná zoo na světě, kde si podobnou fotku můžete pořídit… všechny fotky, které jsem pořídila já, najdete na konci článku. ☺Teda spíš - jen všechny povedené fotky v kontaktu se zvířaty - jinak už jsem totiž byla v zoo v Argentině několikrát a myslím, že bych vás ostatníma fotkama koz, oslů a podobně jen zatěžovala. :-D

Ke kontaktu se zvířaty v jejich výběhu dochází v případě tygrů, lvů, malých lvíčat (ty si mohou pohladit i děti – jinak je do výběhu velkých šelem zakázán přístup osobám mladším 18 let), slonů, velblouda a přes sklo můžete nakrmit i medvědy (malým kulatým otvorem, který je ve skle provrtán). Například za nakrmení právě zmiňovaných medvědů zaplatíte 10 pesos, což jsme rádi obětovali – dostanete několik kousků dulce de batata (jakési sladkosti z brambor), který prý medvědi dostávají jako pamlsek místo medu. Kromě toho ale za den spotřebují dalších 30 kilogramů potravy. ☺ Podobně přes sklo si můžete nakrmit i „nezdrogovaného“ tygra; jiný tygr je ale k dispozici dokonce ke krmení mlékem z lahve.

V zoo je docela hodně možností občerstvení, které jsme ale nevyužili. Také tu je malý obchůdek se suvenýry – chvíli jsem si zahrávala s myšlenkou, že koupím Frantovi plyšáka s motivem sovy, který mě zaujal, ale pak jsem si řekla, že 320 pesos je opravdu hodně a navíc tu je nepochopitelná přirážka 10 % za platbu kartou (a já už mám v hotovosti všehovšudy asi jen 300 pesos a kartou platím, kde se dá). Plyšák tedy zůstal v obchodě. Mimochodem, ani vstupné se nedalo zaplatit kartou – byla jsem na to připravená z recenzí na internetu, ale dost mě to naštvalo – je přece 21. století a když si zoo za vstup účtuje takovou částku (500 pesos! – tedy 750 Kč), alespoň ten platební terminál by si pořídit mohla. :-D

Kromě zvířat je v zoo vystaveno také spoustu traktorů, aut veteránů a podobného „haraburdí“ – mě to tedy úplně nezaujalo. Kolem této výstavky se také můžete projet pomalým vláčkem, což jsme také udělali (řidič si během jízdy surfoval na mobilu).

P.S.: K návštěvě Lujánu jako takového jsme se nakonec ani nedostali. I přes slunečné počasí byla docela zima a foukal vítr, takže jsme po návštěvě zoo, kterou jsme skončili asi ve 3 odpoledne, jeli rovnou do Buenos Aires. Aspoň ale máme důvod si nechat jednodenní výlet do samotného Lujánu někdy na červenec, kdy budeme mít leháro po zkouškách. ☺ A na konec se také musím pochlubit domácí pizzou, kterou jsme si dělali v sobotu večer – koupili jsme s Jirkou dva podklady na pizzu, které byly zrovna v Cotu v akci (každý za 17 pesos), sýr, šunku a rajčata. Pizza byla opravdu dobrá, ale velká! Každý jsme pro sebe měli jednu celou a já jsem se teda přejedla k prasknutí. ☺ U toho jsem si pustila Slunce, seno a měla jsem pohodový večer! Teď už mi na následující dva týdny ale opět přibývají starosti – čekají mě poslední dva týdny školy a zítra budeme natáčet týmové video, které budeme představovat ve čtvrtek na hodině jako součást jednoho projektu, další úterý mám z tohoto předmětu (řízení lidských zdrojů) test, ve středu prezentaci na indiánskou populaci Argentiny a Chile a v pátek test z diktatury, na který se těším opravdu nejmíň ze všech věcí, které mě následující dva týdny čekají. A mezitím mám ještě v plánu hodně různých akcí a schůzek s různými lidmi. ☺