Dnes vařím já!

Na nedělní večer jsem se těšila, protože už nějakou dobu jsme si s Peruáncem Robertem plánovali, že si v El Graduadu připravíme pravé argentinské empanády. (Jak jsem se ale dozvěděla od Kolumbijky Geral, empanády nejsou argentinskou výsadou, ale dělají se v podstatě v celé Latinské Americe). Empanády si už od začátku pobytu kupuji, ale vždycky rovnou hotové; je ovšem úplně jiný zážitek sama si je připravit a sníst. :-) V neděli ráno jsme si Rober, Jirka a já zašli nakoupit suroviny – byli jsme v Carrefouru, Cotu a ve dvou obchodech s ovocem a zeleninou – a utratili jsme přes 300 pesos (já jsem ale neplatila nic; Jirka zaplatil i mojí třetinu, protože minule jsem kupovala víno a pochutiny do El Graduada já).

S vařením jsme začali kolem šesté hodiny. Příprava empanád je docela zdlouhavý proces – obzvlášť, když chcete mít tak bohatou a chutnou náplň, jakou vymyslel Rober. Hotovo tak bylo až kolem půl 10. :-) To už se nám všem sbíhaly sliny, ujídali jsme zbylou náplň a okolo se začali shromažďovat strávníci. Celkem nás bylo víc než 10, takže z celkových 40 empanád na každého vyšly zhruba tři nebo čtyři (já jsem měla čtyři). Rober měl jenom dvě, protože říká, že když vaří, stačí mu nasávat vůni a všechny suroviny sledovat a pak už ani nemá hlad. No, já to mám asi tak nějak naopak. :-) Každopádně jsme si užili fajn večer a já jsem trochu rozšířila své bídné kuchařské znalosti. Ochutnat vám na dálku sice nedám a nemůžete si ani přivonět (takový výmysl zatím 21. století bohužel nepřineslo), přináším vám ale fotoreportáž z přípravy. :-)

Začínám nevinným kuřetem :-))

Na kuře jsem se jenom dívala, protože je mi nepříjemné ho svlékat z kůže. :-D

Tyto cibulky bylo potřeba také svléknout z kůže - zbavit je fialové části.

Tady už je kuře nakostičkované. :-)

Bylo potřeba uvařit pět vajec....

Zde už máme oloupané a omyté cibulky :-)

Do směsi bylo potřeba nakrájet spoustu zeleniny - například mrkev...

Hotovo - připravená uvařená a oloupaná vejce a nakrájená zelenina

Dali jsme osmahnout cibulku a česnek....

Bylo potřeba pomalu míchat a míchat.... :-)

... a postupně do cibulky a česneku přidat všechnu nakrájenou zeleninu...

... koření... (nevím, co to je za koření) :-)

Kuchtíci v akci - já a Carol. :-) K zelenině jsme přidali maso....

Já a Rober, hlavní šéfkuchař. Měla bych využít jeho přítomnost a naučit se pořádně vařit!!!

Když byla první směs hotová, pustili jsme se do přípravy druhé směsi. K cibulce, rajčeti a další zelenině jsme přidali tuňáka.

Každá směs byla použita k jinému účelu - první směs k empanádám do trouby (balení vpravo) a druhá ke smaženým empanádám (balení vlevo).

A tady už obě dvě hotové směsi v plné kráse! :-)

Takto vypadá těsto na jednu empanádu. V každém balení jich bylo dvacet.

Proces plnění těsta začíná.... nejprve je potřeba pořádně vytřít plech máslem.

Těsto se naplní náplní, přepůlí na polovinu a zavře.

Závěr je vhodné hezky ozdobit - to mi sice moc nešlo, ale takový zdobený okraj je pro empanády typický. Říká se mu "repulgue".

Já jako vrchní naplňovatel. :-)

Rober a Caio s empanádami připravenými do trouby.

Přišel nás navštívit i Jodson, který v El Graduadu dříve bydlel, ale asi před měsícem nebo dvěma se odstěhoval.

A tady smažené empanády.

Postupně se plnily a dávaly smažit po čtyřech kusech do vrstvy oleje.

Rober si fotí své mistrovské dílo...

Sala de estudio - neboli studovna - a hladoví Brazilci! Zleva Carol, Andressa (ta tu nebydlí, ale už asi dvakrát jsme spolu s ostatními s ní byli na nějaké akci) a Josiele.

Rober, Carol, Andressa, Josiele, Jirka a Caio.

Dany (to je Argentinec, ale moc se s ním nebavím, respektive se jenom zdravíme), Gabriel z Rio de Janeira a Rober.