Katastrofální argentinská pošta

Dneska jsem se tak vytočila, že jsem se rozhodla, že o svém zážitku napíšu samostatný článek. Než to rozdýchám, začnu citací mého průvodce: „Dosti nespolehlivá zprivatizovaná poštovní služba, Correo Argentino, je noční můrou mnohých cizinců, kteří žijí dlouhodobě v Argentině. Nejen, že je posílání pošty do Severní Ameriky nebo do Evropy drahé, ale mnohé ze zásilek ani nikdy nedorazí.“

Tolik průvodce. A já mu musím dát za pravdu – takže pokud jsem před několika týdny všechny vyzývala, ať mi posílají dopisy nebo pohledy, odteď vám radím, nedělejte to – jsou to zbytečně vyhozené peníze, protože většina zásilek ani DO Argentiny skutečně nikdy nedorazí! Dopis, který mi posílala mamka, a další dopis, který čekám od kamarádky Lenči, zatím nedorazil. Ani jeden. A to už byly oba z České republiky odeslány před měsícem. Takže shrnutí – pravděpodobnost, že mi vámi poslaný dopis či pohled přijde, je zhruba padesátiprocentní (dva předchozí mi totiž úspěšně přišly). Ale znáte to – naděje umírá poslední, takže dokud není 31. července a já definitivně neopustím Buenos Aires, oba dopisy budu vyhlížet.

Už jsem se dostatečně uklidnila a proto můžu přejít k hlavní části mého dnešního příspěvku, a to k tomu, když chcete nedej bože odeslat dopis z Argentiny do zahraničí vy. Tak naivní nápad jsem totiž měla – Franta udělal státnice, tak jsem se rozhodla, že ho překvapím a pošlu mu dopis, a nejen to, že mu do dopisu přidám hezkou magnetku z Argentiny, aby mi třeba trochu záviděl a možná si koupil letenku a přiletěl za mnou. :-) Dopis jsem napsala už včera a řekla jsem si, že se s ním stavím na poštu dneska před školou. Nechala jsem si dostatečnou časovou rezervu a vyrazila jsem.

Pošta se skládá ze šesti přepážek, ale v době mé návštěvy byla celá JEDNA přepážka otevřená. U ostatních okének nikdo nebyl (pokud tedy nepočítám zaměstnankyni, která místo obsluhy klientů stírala prach na svém stole). Nikoho asi netrápilo, že ve frontě stojí přibližně 15 lidí, kteří nasupeně přešlapují a čekají, než budou obslouženi. Nevadí, tak jsem si vystála svých 30 minut ve frontě (stáli jste někdy v ČR 30 minut ve frontě na poště? Když jdu odeslat dopis na poště v Košeticích, kde je jediná přepážka, i když jsou přede mnou další tři lidé, nejdéle za deset minut jdu na řadu).

Když jsem konečně přišla na řadu, předložila jsem k okýnku svůj dopis a mile se usmála, jako že bych ten dopis ráda poslala. Pracovník pošty vzal dopis s nedůvěrou do ruky a prohmatal ho. Zeptal se mě, co v něm je. Myslela jsem, že jsem špatně slyšela. Prosím? Neříká se tomuto cenzura? … Je tam magnet, povídám. Chlápek se na mě nevěřícně podíval: magnet? Ale magnet odeslat nemůžete. … Nemůžu? Proč bych nemohla odeslat magnet? … Magnety nejdou žádným způsobem odeslat, protože by nám poškodily přístroje. ??? Tak za prvé, v České republice už jsem takhle magnetku posílala dvakrát a nikdy s tím nikdo problém neměl, za druhé, tohle je podle mě prostě cenzura, a za třetí, ten magnet je celý ze dřeva a obsahuje miniaturní centimetr čtvereční magnetu, který dřevo udrží na lednici. Neříkejte mi, že tohle jim rozbije přístroje!!! No dobrá, tak to bude bez magnetu – říkám chlápkovi, že magnet tedy vyndám a dám dopis do jiné obálky, kterou znovu zalepím. To si ale musíte udělat doma, povídá chlápek, my tady rozhodně žádné obálky nemáme (kdo by také čekal obálky na poště, že!).

Bylo mi jasné, že tento boj nevyhraju, tak jsem se aspoň zeptala, kolik by mě tedy stálo poslat takový dopis. Naivně jsem si totiž myslela, že doma papíry přendám do jiné obálky a zítra na poštu zajdu znovu. A teď teprve přichází vyvrcholení celého příběhu – 350 pesos, povídá chlápek. ??? 350 PESOS ??? Vážení, 350 pesos je (a to navíc při současném příznivém kurzu) 500 korun!!! 500 korun za obyčejný dopis? To asi spadl z višně. Když na něj nevěřícně koukám (slov se opravdu nezmůžu), chlápek povídá: no je to přece do zahraničí a do zahraničí je všechno drahé. S těmito slovy beru dopis do rukou, otočím se a bez rozloučení odejdu. 500 korun za dopis!!! Já nevím, jestli argentinské poště došlo, že žijeme ve 21. století, kdy má každý mail, Facebook a já nevím co ještě a letadla do Evropy z Buenos Aires létají 50x denně. Chlápek se ještě diví, že já se divím: co bych se nedivila, když Magda za dopis, který mi poslala z ČR do Argentiny, zaplatila 70 Kč (a to dopis navíc obsahoval malou čokoládku). A to nejde ani o doporučený dopis, ale o obyčejné psaní!!!

Toto byla moje první a poslední zkušenost s institucí zvaná Argentinská pošta. Už nikdy víc tam nepáchnu a lituju všechny lidi, kteří tam musejí pracovat a neustále sledovat nevěřící zákazníky, kteří si službu u přepážky rozmyslí (stejně tak přede mnou chtěla jakási žena odeslat balíček, ale také si to - zřejmě po vyslechnutí ceny - rozmyslela). Také lituju všechny lidi, kteří v Argentině trvale žijí a nějakému kontaktu s poštou se zkrátka nevyhnou. Jsem pevně rozhodnutá, že ten dopis raději rozbalím, nafotím a pošlu přes skype. Nebo ho přivezu domů, bude to sice menší překvapení a dopis jaksi ztratí smysl, ale umím si představit tisíc smysluplnějších způsobů, jak utratit 500 korun.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nestěžujme si na Českou poštu a buďme rádi, že u nás tato sice naprosto nemoderní, ale alespoň trochu SPOLEHLIVÁ instituce existuje! Nikdy se mi nestalo, že by nedorazil mnou odeslaný či mnou očekávaný dopis zaslaný Českou poštou. A také buďme rádi, že existují i jiné způsoby komunikace – například mail, skype, whatsapp, Facebook nebo blog. A když už jsem u blogu – nechte mi tu komentář, co si o celé situaci myslíte, jak byste reagovali a jestli byste těch 500 korun investovali. Hezký zbytek pracovního týdne! :-)

P.S.: Jak je z článku patrné, už chodím do školy - myslím, že nemoc už tak z 80 % ustoupila. A máme krásně!! Podle naší uklízečky z El Graduada má být příští týden až 26 stupňů. Tomu říkám stylový příchod zimy! :-)