Poslední týden školy

Uteklo to jako voda od doby, kdy jsem psala článek První týden školy. A o 16 týdnů později už vše nenávratně spěje ke svému konci…

Do školy už nechodím zpocená v šortkách a tričku, ale nabalená v bundě a šátku (i když zrovna minulý týden to tak nějak na tričko bylo). Venku je teď pěkných 15 stupňů a většinou svítí sluníčko (pro mě rozhodně lepší než 35 a snad stoprocentní vlhkost, jako tomu bylo v únoru). Do odjezdu domů už mi nezbývá dlouhých 175, ale jen neuvěřitelných 31 dní. A jestli se těším? Samozřejmě bude skvělé vidět se se všemi lidmi, které jsem minulý půlrok zanedbávala (a že jich teda je! Už teď se předem omlouvám, pokud se zrovna na vás nedostane několik prvních dní po mém návratu), slyšet všude kolem sebe češtinu, užívat si léta a nového foťáku. Na druhou stranu, už nikdy v životě nejspíš nebudu tolik obklopená španělštinou, nebudu sedět v průměru dvakrát za měsíc v letadle a bezstarostně cestovat po jihoamerickém kontinentu a nejspíš už se nikdy nevzbudím s tím, že mám chuť na empanády a dulce de leche, a proto si je hned dojdu koupit. Cestou ze školy nebudu míjet obelisk a ano – nikdy bych nevěřila, že to řeknu - chybět mi bude dokonce i pochybné a nespolehlivé buenosaireské metro, které místo slibovaných 22 minut dojede z Congreso de Tucumán na Tribunales sotva za půl hodiny, protože už má (zase) poruchu. Někdy dokonce nefunguje vůbec (protože má opět poruchu). Ale skoro pokaždé, když funguje, v něm někdo zpívá nebo hraje na kytaru nebo dokonce na harfu – tohle se vám prostě v Praze nestane.

Musím se přiznat k jedné věci – v Buenos Aires si čím dál míň připadám jako na dovolené a jako turista a čím dál víc jako jedna z místních. Často mě někdo zastaví na ulici a zeptá se mě, jak někam dojít, a většinou vím odpověď. A sice i nadále navštěvuji muzea a turistické památky, čím dál častěji ale chodím jen tak bloumat do ulic nebo zajdu s někým na jídlo a na skleničku. A tento týden mě kvůli blížícímu se konci semestru přepadla velmi melancholická nálada, proto jsem si několikrát vyrazila ven.

Poprvé to bylo v úterý, kdy jsme se s Robertem rozhodli, že zajdeme na empanády. Můj průvodce označuje podnik „La Americana“ na ulici Callao jako nejlepší místo, kde si v Buenos Aires empanády můžete dát. Pravda, vzhledem La Americana vypadá jako průměrná vývařovna, chuťově je však o několik tříd výš než většina podobných podniků. Nepříjemné je jen to, že jedna empanáda tu stojí 28 pesos (tedy 42 Kč). Každý jsme si dali dvě empanády (já se sýrem a šunkou a pikantní) a také dvě skleničky vína. Příjemně jsme si popovídali a já jsem platila (Robert zase platil minulý týden, když jsme šli na pizzu). Spontánně nás potom napadlo, že bychom si ještě mohli zajít do kina – za skoro pět měsíců jsem v Argentině v kině ještě nebyla – zrovna dávali film „Paříže může počkat“ (Paris can wait) – v angličtině se španělskými titulky – domů jsem tedy přišla až po půlnoci. Musím ale říct, že jsme si moc fajn popovídali – a času ani peněz nelituji, protože Rober příští týden odjíždí do Chile, kde pět let bydlel, a vrací se až v srpnu… takže se vlastně uvidíme už jen příští týden.

Rober mi nakonec ještě v kiosku koupil malou Milku. Milku už jsem tu teda dlouho neměla! :-)

Ve středu jsem zase vyrazila ven s Brazilkami Carol a Josiele. Šly jsme samy ve třech a namířeno jsme měly do podniku Coxinha do Brasil, ve kterém jsme už asi před měsícem byli s několika dalšími lidmi z Graduada (možná si vzpomínáte – v jednom z článků jsem o tom také psala). Carol a Josiele si každá dala dvě coxinhy (něco jako smažená bramborová kaše plněná kuřecím masem, kdybych to měla nějak srozumitelně česky popsat), já jsem si dala jednu coxinhu a jednu smaženou sýrovou kouli (také prý brazilská specialita). K tomu jsme dostaly různé omáčky (například skvělou česnekovou, ale také šíleně pálivou papriku) a každá také jednu skleničku výborné caipirinhy (snad nejslavnější brazilský alkohol!). Poseděly jsme asi půl hodiny a pak jsme vyrazily lelkovat k obelisku – ve středu byl zrovna „Día de Orgullo“ – celosvětový den hnutí za práva gayů a lesbiček. A protože Carol je lesbička, chtěla se jít podívat k obelisku, který byl krásně nasvícený do barev duhy (které jsou symbolem této části populace). U obelisku jsme se vyfotily a koupila jsem nám každé jeden alfajor (3 alfajory s dulce de leche celkem za 12 pesos, no neberte to!). Pak už jsme se vydaly zpátky do Graduada, protože jsem se musela učit a holky ještě také čekají dvě zkoušky (navíc studují medicínu, takže jejich studium je daleko vážnější než můj výměnný pobyt) – konkrétně 6. a 10. července. Potom obě jedou na pár týdnů do Brazílie, tudíž je, stejně jako Roberta, uvidím naposledy také příští týden.

Ve čtvrtek se konala rozlučková akce s výměnnými studenty na univerzitě. Vzhledem k tomu, že jsem měla hodinu do 13:00 a tato akce začínala až v 19:00, měla jsem šest hodin volného času. Volného ale jen zdánlivě – dneska totiž píšeme zkoušku z diktatury, takže jsem čas docela efektivně využila učením. Kromě toho jsem skypovala s mamkou a s Frantou a také jsem nám s Frantou aktivně zarezervovala wellness pobyt na Slevomatu na září. Vztah na dálku je občas prostě těžký, takže je potřeba se na něco těšit. ☺ Před sedmou hodinou už jsme s Jirkou a s Geraldinou šli do jídelny, kde se podávala pizza a pití (voda, kola, čaj). Opravdu hodně jsem se přejedla (krabic s pizzou bylo několik, na výběr byla cibulová se sýrem a nebo ještě jeden jiný druh se sýrem). Snědla jsem i docela hodně oliv, které pizza obsahovala – hodně lidí okolo mě olivy nejedlo, tak mi je dali (já jsem olivy také nikdy neměla ráda, ale naučila jsem se je jíst právě v Argentině – zvláštní!). Na této rozlučkové akci se rozdávaly certifikáty, že jsme absolvovali výměnný pobyt na UTDT (Universidad Torcuato di Tella – pro ty, co neví) ☺ a já i Jirka jsme si také vzali knížku o univerzitě, která vyšla v rámci oslav 25 let jejího založení.

Dneska se ještě stavíme za koordinátorkou Tatianou pro nějaké materiály, které bychom mohli využít na VŠE jako propagaci UTDT. Každý rok se totiž na VŠE koná veletrh zahraničních univerzit, z Latinské Ameriky je ale zastoupena pouze jedna univerzita v Mexiku, kam jezdí nejvíc studentů. Je to ale škoda, protože UTDT je skvělá škola a Buenos Aires úžasné město; určitě budu ráda, pokud někoho na veletrhu přesvědčím, aby sem jel. Uvidíme, co nám Tatiana přichystá – doufali jsme, že by nám mohla dát třeba i tričko s logem univerzity. ☺

Co se týče knížtičky, kterou jsme si vzali, určitě se s ní zabavím během cesty letadlem domů, už teď si ale můžeme říct pár zajímavých vědomostí o škole, které jsem prolistováním knížky načerpala:

·         Univerzita byla založená v roce 1991; vznikla na základě továrny SIAM Di Tella (založená 1910) a Institutu Torcuato Di Tella (založen 1958).

·         Rektor Ernesto Schargrodsky vystudoval ekonomii na Harvardu.

·         Studovat tu můžete právo, obchod, umění, politiku a mezinárodní vztahy, ekonomii, historii, architekturu a matematiku a statistiku.

·         Školu momentálně studuje téměř 5000 studentů (ano, na naše poměry opravdu spíš menší univerzita…).

·         44 % studentů momentálně získává nějaký typ finanční podpory (což se, vzhledem k tomu, že UTDT je hodně drahá soukromá univerzita, není čemu divit!).

·         Škola se může pochlubit 110 vlastními profesory (ostatní vyučující do školy pouze dochází na některé kurzy a nemají vlastní kabinet).

·         Současná budova, kam docházím („Campus Alcorta“), byla inaugurovaná až v roce 2013 (mimo jiné za přítomnosti současného prezidenta Argentiny a tehdejšího primátora města Buenos Aires, Mauricia Macriho).

Více informací třeba přidám, až začnu knihu opravdu číst a narazím na nějaké další zajímavé informace (už teď je mi jasné, že jich bude víc než dost). ☺

A co mě vlastně čeká následující dny? Zítra (1. července) budeme mít v Graduadu velkou brazilskou párty (velkou proto, že je avizována už asi dva týdny, vybírá se na ní vstupné 100 pesos – to bude využité na společné jídlo (pití si má každý donést, jak uzná za vhodné) – a bylo nutné avizovat majitele Graduada, Uriela). Kromě toho přilétá zítra mé kamarádce Geraldině přítelkyně (ano, Geraldine je také lesba) a poprosila mě, jestli bych s ní nepřipravila nějaké pohoštění a nepomohla jí upravit vlasy. ☺ Její přítelkyně (jmenuje se Juliette) bude bydlet u Josého – ve stejném bytě, jako bydlela Barča, když mě přijela navštívit.

Dál mám plány trávit hodně času s lidmi, kteří už příští týden odjíždějí (hlavně Rober a Carol) a příští čtvrtek, 6. července, mám ještě poslední test – nemám ale strach, že by byl nějaký obtížný (můžeme si s sebou přinést poznámky i notebook, takže si maximálně po večerech budu pročítat, co jsme během semestru probírali). A příští sobotu už konečně vyrážíme do Ria. Neboli, jak jsem někde četla… bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den stvořil Rio de Janeiro. Tak ještě týden a posoudím sama! ☺

29 zajímavostí, které si v Argentině nenechat ujít

Protože se teď hlavně učím na testy, které mě čekají tento týden, nemám moc čas podnikat nějaké zajímavé aktivity. Na blog ale píšu strašně ráda a témat mám i tak víc než dost – takže se spolu dneska podíváme na 29 tipů, které můj průvodce označil za to nejlepší, co je možné v Argentině zažít.

1.      Ruta de los Siete Lagos – krásných sedm patagonských jezer, která se řadí mezi nejkrásnější v Argentině. Hned první bod jsem nesplnila a letos ani nesplním – alespoň je to důvod, proč se do Argentiny znovu vrátit! ☺

2.      Knihkupectví v Buenos Aires – ano, Buenos Aires je opravdu „město knih“ a na kráse zdejších knihkupectví je to znát. Na fotce je El Ateneo Grand Splendid – věnovala jsem mu jeden z prvních článků tady na blogu. ☺

3.      Karneval v Litoralu – karneval je v Argentině bohatě oslavovaná událost (i když třeba v sousední Uruguayi a Brazílii se slaví daleko víc), my jsme ho strávili v Córdobě. Nejkrásnější karnevalové kostýmy ale údajně najdete právě v oblasti zvané Litoral.

4.      Zimní sporty – ano, i Argentina má sníh (i když ho velká část Argentinců v životě neviděla). Třeba v Patagonii si můžete v klidu zalyžovat!

5.      Dinosauří fosilie v Neuquénu – Neuquén je provincie na jihu Argentiny, která je známá mimo jiné tím, že se její název čte stejně odpředu i odzadu. ☺ Do Neuquénu se také chystám až někdy příště!

6.      Andští velboudovití – je třeba říct, že rozeznat vikuňu, alpaku, lamu nebo guanaku je pro mě doteď docela problém! V Patagonii jsme zcela jistě pozorovali guanaky, ostatní druhy ale nerozeznám. ☺

7.      Ushuaia – nejjižnější město na světě – také na seznamu míst, která navštívím při své další návštěvě. ☺

8.      Asados – kdo neochutnal slavné argentinské asado (grilované hovězí), jakoby v Argentině ani nebyl. ☺

9.      La Recoleta – jedna z mých nejoblíbenějších (a také nejdražších a nejexkluzivnějších) čtvrtí v Buenos Aires!

10.  Flóra a fauna v Chaqueňu – horká a dusná provincie Chaco leží na severu Argentiny a žije v ní mimochodem velké množství českých a slovenských přistěhovalců. Také jsem tam nebyla.

11.  Pampy – pravé srdce Argentiny – několik set kilometrů rozlehlé pláně, na kterých se prohánějí býčci (ze kterých se později dělá zmiňované asado).

12.  Lezení na Aconcaguu – nejvyšší hora Argentiny a celé Ameriky (Severní a Jižní dohromady) má skoro 7000 metrů. Výstup prý není až tak náročný, jak by se mohlo zdát, přesto je potřeba velká příprava, dobrá fyzická kondice a aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku. A zrádné je prý i počasí!

13.  Evita – Franta mi tuhle vytkl, že píšu na blogu o Evitě a přitom ani nevysvětlím, kdo to byl. To jsem neudělala proto, že Evita je zkrátka legenda, kterou by měl znát každý! Lidé ji oslavují dodnes a v Buenos Aires má dokonce své vlastní muzeum.

14.  Colonia del Sacramento – nejoblíbenější cíl jednodenních výletů z Buenos Aires – kouzelné uruguayské městečko, o kterém jsem na blogu psala samostatný článek. ☺ Jeho návštěvu velmi doporučuji!!

15.  Vína z Mendozy – těch už jsme tu několik litrů také vypili… na rozdíl od importovaných chilských nebo francouzských vín jsou vína z Mendozy na místní poměry levná, a přitom dobrá!!

16.  Ombú – zajímavý strom, na který v Buenos Aires nemůžete nenarazit; nachází se jich tu vždycky několik skoro v každém parku.

17.  Estancie – velké statky, které jsou rozeseté po celé Argentině. Jak nám bylo vysvětleno v Patagonii, na jihu (právě třeba v Patagonii) jsou estancie rozlehlé a obstarávají území o rozloze několika hektarů – zkrátka proto, že země je zde méně úrodná a dobytek potřebuje větší plochu proto, aby se dosyta napásl.

18.  Cueva de las Manos Pintadas – můj sen!! Jedna z nejslavnějších jeskyní na světě, bohužel je položená tak nešikovně, že dlouhé desítky i stovky kilometrů okolo není žádný další důležitý vyhledávaný turistický cíl. Stejně se do ní ale jednou chci podívat. ☺

19.  Tigre a delta řeky Paraná – průvodce Tigre nazývá „subtropické Benátky“ – vzhledem k tomu, že město leží jen pár desítek minut jízdy vlakem z Buenos Aires, jeho návštěvu také doporučuji. Oáza klidu kousek od velkoměsta!

20.  Vodopády Iguazú – to jsou prostě nejúchvatnější vodopády na světě. ☺

21.  San Telmo, Buenos Aires – čtvrť San Telmo vás okouzlí dlážděnými uličkami a starými bary a kavárničkami. Nádhera!

22.  Sierras de Córdoba – kopečky v okolí Córdoby, kde jsou rozeseté jezuitské estancie (které jsou dokonce zapsané na seznamu UNESCO). Navštíveno! ☺

23.  Glaciar Perito Moreno – podle mě nejkrásnější místo v Argentině vůbec. Tohle prostě alespoň jednou za život musíte zažít.

24.  Koňské pólo – pro mě neznámý a exotický sport, ve kterém ale Argentina vyniká jako málokterá země na světě! Zápas jsem navštívila navíc zadarmo, no neberte to. ☺

25.  Teatro Colón, Buenos Aires – divadlo s nejspíš nejlepší akustikou na světě. Už jen prohlídka zdobených interiérů stojí za návštěvu.

26.  Ptactvo v Esteros del Iberá – nejsem ornitolog, ale podle mého průvodce je návštěva tohoto místa zajímavá i pro běžného návštěvníka, který má alespoň trochu rád přírodu.

27.  Tradiční umělecká řemesla – je skoro povinností odvézt si z Argentiny nádobku na maté nebo pončo.

28.  Fotbal – národní vášeň! Zrovna včera už jsem skoro usínala, když v tom jakýsi obyvatel El Graduada spontánně vykřikl Bocaaaaa – radostí z toho, že jeho oblíbený tým před pár dny vyhrál argentinskou ligu.

29.  Quebrada de Humahuaca – prvotřídní atrakce na severu Argentiny – a o té vám zatím víc nenapíšu, protože tam se teprve chystám. Přesně za měsíc budu přilétat z provincie Salta zpět do Buenos Aires a o návštěvě tohoto místa vám napíšu víc. ☺

Dále bych se s vámi chtěla podělit o čokoládu – sice ne doslova, protože sdílení jídla přes počítač zatím vynalezeno nebylo, ale alespoň prostřednictvím fotky. Nedávno jsem si koupila čokoládu Águila (águila znamená ve španělštině „orel“). Águila je argentinskou kultovní čokoládou, která se například často používá do submarina; protože tu však stogramová tabulka vyjde přibližně na 60 Kč, čokoládu jsem si po několika měsících koupila poprvé až teď (když už chci mlsat, mnohem víc se vyplatí 400gramové dulce de leche). Čokoláda Águila je typická svým zajímavým růžovým obalem, k nákupu jsem měla ale ještě jeden důvod – momentálně se Águila prodává v edici s argentinskou mapou – která je rozdělena do několika částí, tak, abyste byli donuceni koupit si všechny (tak, jak jsem to udělala já). ☺ Celý projekt se nazývá „La Mirada del Águila“ – neboli „Pohled orla“. Obaly si samozřejmě nechám na památku, proto jsem si čokoládu také koupila (ne až tak kvůli čokoládě samotné – Águila je trochu hořká a kdo mě zná, ví, že jsem spíš na mléčnou).

P.S: Je tu jeden důvod, kvůli kterému jsem dnes trochu smutná – dneska měl Franta bakalářské promoce, což je sice úžasné, ale já jsem na nich chyběla. Kdyby to nebylo tak finančně náročné, snad bych kvůli nim dokonce na skok přiletěla! Takhle se musím spokojit s fotkou z mých promocí, které jsem měla už před dlouhými měsíci…. To je nostalgie! ☺

P.P.S: Mám o důvodu víc těšit se domů. Včera jsem si totiž objednala nový foťák – svojí první zrcadlovku! – Nikon D3300. Už teď v rámci prokrastinace pročítám různé recenze a tipy pro začínající fotografy (za kterého se považuji). ☺ Tento týden by měl foťák dorazit domů, ještě si k němu objednám paměťovou kartu a 1. srpna se s ním shledám osobně. Pokud máte někdo s tímto foťákem (nebo s Nikonem obecně) zkušenosti, uvítám jakékoliv tipy! ☺

Můj instagram

Vy z vás, kteří máte instagram, můžete tento článek asi v klidu přeskočit, protože se tu nic nového asi nedozvíte. Článek píšu hlavně pro ty, kteří instagram nemají a tím pádem tam nemůžou sledovat moje příspěvky.

Instagram jsem si založila v prosinci, tedy asi před půl rokem. Za tu dobu už jsem tam stihla nasekat přes 200 fotek, přičemž víc jak polovina je určitě z Argentiny. Fotku přidávám většinou jednou za den až za dva dny, takže jsem si vytvořila ze svého účtu takový „fotoblog“. Dobrá zpráva je, že i když v mobilu aplikaci nemáte staženou a nemáte svůj vlastní účet, můžete moje fotky sledovat i normálně přes počítač, a to na této adrese:

https://www.instagram.com/klaraskolkova/ (snad odkaz funguje!) ☺

Takhle vypadá můj profil v aplikaci:

(Jak vidíte, mám tam dokonce odkaz na blog!) ☺

… a toto jsou některé z mých příspěvků.

Na počítači bohužel nemůžete sledovat takzvané příběhy, tedy příspěvky, které po 24 hodinách samy zmizí. Jsou to většinou méně povedené fotky, které se na profilu nezobrazují trvale. Toto jsou například příběhy, které jsem sdílela včera:

P.S.: Včera jsem dost zpanikařila, když jsem si uvědomila, že mi už do návratu domů zbývá strašně málo času. Na jednu stranu se sice strašně těším (všichni už mi moc chybí), na druhou stranu je toho ale tolik, kolik bych toho tu chtěla stihnout! Dokonce jsem si v záchvatu paniky sepsala stručný seznam toho naprosto nutného, co prostě stihnout musím. :-D Procházky po městě, návštěvy muzeí, kaváren a restaurací, výlety, nákupy a podobně…

·         Freddo – čtvrt kila zmrzliny: Freddo je asi nejslavnější řetězec zmrzlinářství v Buenos Aires. Zatím jsem od nich měla pouze nápoj, zmrzlina mi pořád chybí! Kolikrát už jsem různě po městě viděla akci, že si můžete koupit čtvrt kila zmrzliny za 60 pesos. Toto chci rozhodně zrealizovat. ☺

·         La Giralda – chocolate con churros: Podle mého průvodce je kavárna La Giralda výborným místem, kde si můžete dát chocolate con churros (ty jsem měla zatím jen ve Španělsku, kde jsou asi typičtější).

·         Palermo – procházka: stydím se, ale ještě pořád jsem pořádně neprochodila čtvrť Palermo Viejo a její hlavní náměstí, Plaza Serrano. To musím napravit na sto procent!

·         CCK – Centro Cultural Kirchner; místo, kde už jsem byla několikrát, protože se tu pořádají skvělé koncerty, které jsou zdarma! Minimálně jednou sem ale ještě chci zajít.

·         Kino Congreso – na náměstí blízko kongresu je prý kino, kam vstupenka stojí jen 30 pesos a dávají tam výborné argentinské filmy.

·         Nákupy Boca + PROA – ano, ještě stále nemám nakoupené dárky pro všechny, kterým bych chtěla něco přivézt; například vůbec nevím, co mám koupit Frantovi. ☺ Takže na nákupy do čtvrti Boca se ještě minimálně jednou vypravím. Zároveň jsem tam ještě nenavštívila prý skvělé muzeum PROA.

·         Hard Rock Café Recoleta – v Hard Rock Café jsem ještě nikdy nebyla, tak proč ho poprvé nevyzkoušet v Buenos Aires! ☺

·         Termo na maté – ano, sice už nějaký ten pátek popíjím maté, ale ještě jsem si pořád nekoupila termosku, ze které se do maté dolévá voda. To také musím napravit.

·         Parque de Memoria – cedule – to je jeden z nápadů na článek na blog; více o tomto nápadu v některém z dalších článků, až plán zrealizuju ☺

·         El Ateneo – nákup knihy + poslední submarino – do knihkupectví El Ateneo prostě minimálně ještě jednou musím! Uvidím, jestli si tam třeba i nekoupím nějakou knihu na památku ☺ (i když v Argentině jsou knížky opravdu hodně, hodně drahé..). A zároveň si tam ještě vychutnám poslední submarino v místní kavárničce.

·         San Isidro – čtvrť na okraji Buenos Aires, několik desítek minut vlakem z centra. Podle průvodce jedno z nejelegantnějších předměstí Buenos Aires!

·         Alfajores Jorgito – ano, slavné alfajory Jorgito jsou sice drahé, ale přece neopustím Argentinu bez toho, aniž bych je ochutnala (zatím jsem měla samé levnější alfajory neznámých značek, i když chuťově výborné).

·         Carlos Gardel – muzeum – muzeum o nejslavnějším argentinském zpěvákovi tanga se po rekonstrukci konečně znovu otevírá, tak proč ho nenavštívit!

·         Luján – sice jsme už byli v zoo Luján, za návštěvu ale určitě stojí i samotné město.

·         La Americana – Callao (empanády) – podle mého průvodce místo, kde dělají asi nejlepší empanády ve městě. A navíc opět kousek od El Graduada! (bydlíme opravdu dobře) ☺

·         MAMBA + MACBA – dvě muzea moderního umění, která leží hned vedle sebe ve čtvrti San Telmo.

Jednu z plánovaných aktivit už jsem zvládla ve čtvrtek – s kamarádem Robertem jsme se spontánně rozhodli, že zajdeme na pizzu. A vybrali jsme si rovnou nejslavnější pizzerii v Buenos Aires, který se nachází pár bloků od El Graduada – slavný Güerrín (čti „guerín“). Dali jsme si napůl velkou pizzu, která byla z poloviny ančovičková a z poloviny zeleninová s bílou omáčkou. Musím říct, že jsme se fakt hodně najedli, argentinská pizza je totiž mnohem vyšší než evropská a tím pádem dost zasytí. K tomu jsme si objednali červené víno a příjemně jsme si popovídali. ☺